Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku. (L 22, 19)
Pán Ježíš Kristus při poslední večeři se svými učedníky, před svým zatčením a ukřižováním, vysvětloval učedníkům vše, co se má stát. Mluvil o svém odchodu (J 13, 33) a o novém příchodu (J 14, 1–4), o poslání učedníků (J 15) a o příchodu Přímluvce (J 16). Když začali večeřet, Pán Ježíš zdůraznil, jak s nimi toužil jíst beránka, než bude trpět. Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku. (L 22, 19) Těmito slovy ustanovil Večeři Páně, kterou máme přijímat jako trvalou připomínku Jeho ukřižování. Je to připomínka nesmírné Boží lásky k nám lidem, připomínka toho, co pro nás Pán Ježíš Kristus udělal a také toho, co pro nás stále dělá. Pokud ho přijmeme do svého života, dá nám nový, posvěcený život, vede nás, ochraňuje, pomáhá nám řešit problémy, ukazuje nám, jaká je Jeho vůle pro náš život a dává nám sílu ji plnit.
V 2. K 5, 14–21 se apoštol Pavel zamýšlí nad poselstvím nového života, ukazuje, že nás má v moci Kristova láska – „kdo je v Kristu, je nové stvoření“. V Kristu Bůh usmířil svět se sebou a nepočítá lidem jejich provinění. Chce, aby ti, kteří přijali Krista, zvěstovali toto smíření druhým lidem. „Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme, dejte se smířit s Bohem! Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.“ (2. K 5, 20–21)
Slova apoštola Pavla Ř 8, 38–39 jsou pro nás velkým povzbuzením v těžkých chvílích našeho života.
„Jsem si jist, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani mocnosti, ani přítomnost, ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny, ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“
Věra Černíková (Cheb 1)
