Řekli mu: „Hle, je tu s tvými služebníky padesát udatných mužů. Ať jdou hledat tvého pána, aby ho Hospodinův duch neodnesl a nemrštil jím na nějakou horu nebo do nějakého údolí.“ Řekl: „Nikam je neposílejte.“ Když ho však nutili až do omrzení, řekl: „Pošlete je.“ Oni tedy poslali těch padesát mužů; ti hledali Elijáše tři dny, ale nenašli ho. (2Kr 2, 16-17)
Elíša získal oč žádal proroka Elijáše, tedy dvojnásobný díl jeho ducha. Potvrdí se to při přechodu Jordánu, kde Elíša udělá totéž, co předtím Elijáš. Elíša vzal Elijášův plášť, udeřil jím do vody a zvolal: „Kde je Hospodin, Bůh Elijášův?“ A Hospodin projevil svou přítomnost i moc, a voda se rozestoupila. Na druhém břehu stáli další proročtí žáci, kteří viděli, jak se Jordán rozestoupil, a tak poznali, že na Elíšovi skutečně spočinul duch Elijášův.
Proročtí žáci se Elíšovi pokloní, dávají tak najevo úctu a respekt k Hospodinovu prorokovi. Jenže první věc, kterou následně udělají je, že neposlechnou Elíšova slova. Ano, mají úctu, pokloní se, ale jsou tvrdohlaví. To může být komplikace v životě každého člověka. Když nejsme ochotni se nechat přesvědčit a trváme na svém a do omrzení to vykládáme, tak jako proročtí žáci, možná pak prosadíme svou, ale nemusí to přinést žádný užitek, jen námahu a vyčerpání.
Proročtí žáci chtějí hledat Elijáše. Co kdyby ho Hospodinův duch odhodil na nějakou skálu, říkají si, kdo by se o něj postaral? Elíša ví, že je to zbytečné, vysvětluje jim to, ale neposlouchají. A tak je nechá hledat Elijáše. Tři dny to trvá a je to zbytečné. Prorockým žákům chyběla pravá moudrost, moudrost shůry, o které Písmo říká, že je ochotná dát se přesvědčit. (Jakub 3,17) Nakonec, když je jejich úsilí marné, přesvědčí se, že Elíša měl pravdu. A nezbývá než doufat, že snad už příště byli moudřejší. Kéž se i my dokážeme poučit, kéž nám nechybí moudrost shůry, která je ochotná dát se přesvědčit. Podlehnout své tvrdohlavosti nám může někdy přinést jen marné úsilí a promarněný čas.
Elíša později prokáže, že Elijášův duch na něm nespočinul zbytečně. V Jerichu Hospodin skrze Elíšu uzdraví vodu, která byla zlá. Ale Elíša také přinese smrt těm, kteří se mu pošklebovali. Je to tragické, ale nakonec všichni víme, že i tragické události patří k životu na tomto světě. Jen si na sebe nepřivolávejme zbytečné tragédie svým vlastním zlem, ponižováním druhých lidí, ubližováním druhým pro jejich nedostatky. I v tom se potřebujeme poučit z biblických příběhů.
Luděk Šíp (Pardubice)
