Obřežte proto předkožku svého srdce a nezatvrzujte již svou šíji. Vždyť Hospodin je Bohem bohů a Pánem pánů, Bohem velkým, mocným a hrozným, který nikomu nestraní a nepřijímá úplatek. (Dt 10,16-17)
Před svou smrtí Mojžíš opakoval Izraeli, čím si společně prošli na poušti. Připomínal jim, co vše pro ně Bůh dělal, jakými zázraky zjevoval svou moc a ukazoval jim, že se na něj mohou spolehnout ve všem. Připomínal jim, ale také jejich selhání i následky, které je ovlivňovaly v dalších letech.
V tomto odstavci Mojžíš klade před Izrael nejdůležitější výzvu – „Nuže, Izraeli, co od tebe žádá Hospodin tvůj Bůh? Jenom aby ses bál Hospodina, svého Boha, chodil po všech jeho cestách, miloval ho a sloužil Hospodinu, svému Bohu, celým svým srdcem a celou svou duší a zachovával Hospodinovy příkazy a jeho ustanovení, které ti dnes přikazuji, aby ti bylo dobře.“ (Dt 10,12)
Následně pak Mojžíš říká, co je pro to zcela nezbytné – obřežte předkožku svého srdce a nezatvrzujte svou šíji. Ve Starém zákoně byla obřízka symbolem smlouvy Izraele s Hospodinem, byl to symbol oddanosti Hospodinu a oddělení se od světa. I v Novém zákoně se mluví o nutnosti obřízky srdce jako o radikální změně oddělené od hříchu. Naše srdce potřebuje pro plné následování a milování Boha, aby bylo oddělené od hříchu, aby nebylo ztvrdlé, ale aby bylo citlivé na Boží hlas.
S tím se pojí i druhá část výzvy – „zatvrzování šíje“. Písmo o Izraeli často mluví jako o „lidech tvrdé šíje“. Lidu, který si rád dělal věci po svém a následování Božích příkazů mu vždy nebylo pohodlné. Lid neposlušný a nepoddajný. Díky znalosti širšího kontextu a následků, jaké Izrael potkávaly se nám někdy může zdát jejich neposlušnost hloupá a bláznivá. Když bychom měli možnost podívat se s odstupem na svůj vlastní život. A když se nám to někdy díky Boží milosti podaří, vidíme, že jsme úplně stejní, mnohdy ještě horší, protože naše poznání je v tomto ohledu větší. A přesto často jednáme stejně svévolně a stejně bláznivě.
Abychom mohli následovat Boha na všech cestách, je nutné, abychom měli obřezaná srdce a byli citliví na jeho hlas a zároveň byli ochotni se mu podřídit, i když to v dané situaci nemusí být pohodlné. Vždyť Bůh nám neříká, co máme dělat kvůli nějaké marnivosti, ale protože ví, co je pro nás nejlepší, chce, aby nám bylo dobře. Nechejme tedy Boha zkoumat naše srdce, aby ukázal, co změnit a odstranit, kde si žijeme pro sebe a nevypínejme své šíje, ale pokorně je skloňme před Bohem bohů a Pánem pánů, Stvořitelem vesmíru. Vždyť jeho úmysly s námi jsou o pokoji a o radosti.
Matouš Pechman (Litoměřice)
