Uspořádal jim velkou hostinu, jedli a pili a pak je propustil a oni šli ke svému pánu. A aramejské loupežné hordy již znovu do izraelské země nepřitáhly. (2Kr 6, 23; CSP)
S nepřátelským postojem a jednáním se setkáváme snad každý den. Ne jinak to prožíval Boží lid starozákonní doby. Bůh však svůj lid chránil a staral se o něj. Povolával proroky, aby usměrňovali Izraelský národ a přiváděli jej k Bohu. Když bylo severní království v bezprostředním ohrožení od Aramejců a Bůh odhaloval jejích válečné úmysly skrze proroka Elíšu – muže Božího, Aramejský král Ben-hadad, posílá své vojsko, aby Elíšu zajalo. Protože Bůh byl s Elíšou a Izraelem, odhalil a zmařil i tento plán nepřítele. Elíša svou nadpřirozenou schopnosti oslepí celé vojsko a zavede jej k izraelskému králi do Samaří. Ne, nebyla to Elíšova nadpřirozená schopnost, ale byla to síla pokorné modlitby, kterou Bůh vyslyšel. Tím to ale nekončí, Bůh dává moudrost jak Elíšovi, tak králi, jak s nepřítelem jednat. Máme tak skutečnou událost, jako aplikaci k dnešnímu novozákonnímu textu, který nám, lidu nové smlouvy radí, jak v tom každodenním střetu s nepřítelem jednat. „Jestliže má tvůj nepřítel hlad, dávej mu jíst, a má-li žízeň, dávej mu pít; když to budeš činit, nasypeš žhavé uhlí na jeho hlavu. Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem.“ (Ř 12, 20–21; CSP)
Jaroslav Hrůza (Žatec)
