Slova života - zamyšlení na každý den

10.2.2020

Ukládání těžkých břemen

(Zákoníci a farizeové) svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. (Mat 23,4)

Jaká to jsou ta těžká břemena, která zákoníci a farizeové na lidi nakládali, ale sami je nenesli? Ježíš tímto výrokem reagoval na jejich vyučování, které bylo plné detailných příkazů a zákazů. Nešlo ani tak o to, že by si pro sebe ulehčovali to, co jiným přikazovali, a to podle rčení „vodu káže, víno pije“. Vždyť oni se dokázali dlouho modlit, často postit, být důslední v desátcích, a také byli misijně horliví (v. 15). Jaká to tedy byla břemena?

Farizeové a zákoníci se zaměřili především na formální stránku Zákona. Sepsali stovky náboženských zákazů a příkazů, kterými se měl řídit každý žid. Ve skutečnosti však vytvořili jakési náboženské elitářství, které bylo obtížné zavést do praktického života, do širokých lidových vrstev. Připomíná to postoje současných ultraortodoxních židů v Jeruzalémě, kteří tráví denně tolik hodin studiem a praktikováním Tóry, že nemohou ani chodit do zaměstnání a žijí z finanční podpory především od amerických židů.

Odtažitost náboženských pravidel farizeů a zákoníků od praktického života poznáváme také z toho, jak byl Jeruzalém, centrum náboženského života v Izraeli, odtažitý od venkova. Pro farizee byli poutníci z venkova, přicházející do Jeruzaléma, „prokletým zástupem, který nezná Zákon“ (J 7,49). Ale Ježíš si vybral za své učedníky převážně prosté rybáře z Galileje.

Historie se v různých obměnách opakuje a problém farizejství stále trvá. Když křesťan položí důraz na tradici a vnější věci, pak pro nově příchozí zvenčí, ale také pro mladé lidi z vlastních rodin se takové požadavky stávají neúnosným břemenem, které je odpuzuje od církve. Položme si s velkou zodpovědností otázku, co je skutečně Božím příkazem a co je jen tradicí, která zatěžuje a někoho odpuzuje. Aby i nám nepatřila slova Pána Ježíše: „Běda vám…“