Slova života - zamyšlení na každý den

24.1.2022

Upřímné vyznání hříchu je podmínkou odpuštění

Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále. Proti tobě samému jsem zhřešil.  (Ž 51,5-6a)

My lidé jsme se naučili skrývat vše, co se týká našeho vnitřního života. Skrýváme své myšlenky, pocity, bolesti i radosti. Co se však člověk naučil skrývat opravdu dokonale, je hřích. Jako bychom to měli v sobě zakódované. A zakódované to opravdu je. Ďábel učil Adama a Evu skrývat hřích a v tomto skrývání hříchu udržuje lidstvo dále po celé generace. Pro každého, kdo hřích nazývá životním omylem, malou chybou nebo jen nějakým klopýtnutím, jsou Davidova slova hlubokého vyznání hříchu bláznovstvím. „Doznávám se ke svým nevěrnostem. Proti tobě samému jsem zhřešil.“ Toto vyznání není bláznovství, je to vědomí toho, že Bůh, který nás stvořil, pozná naše tělo, duši i ducha. Ví o nás vše. Co prožíváme, o čem přemýšlíme, co mluvíme i konáme. Proto David pokračuje: „Proti tobě samému jsem zhřešil.“ Toho, kdo nás tak dokonale zná, nemůžeme nijak obelhat. Je opravdu jen jediná cesta k nalezení pokoje v srdci i mysli člověka. A tou cestou je upřímné vyznání svého hříchu. V době Starého zákona byl David jedním z mála lidí, kteří nalezli cestu odpuštění a návratu k Bohu. Pro mnoho lidí je tato cesta složitá a těžká i dnes. Ale Pán Ježíš nám svou smrtí ukázal, jak tuto úzkou, klikatou cestu, která vede přes propast našeho hříchu, můžeme překonat a dostat se k Bohu. Pán Ježíš za naše hříchy zemřel a vstal z mrtvých, abychom mohli dostat odpuštění a věčný život. „Nyní tedy není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši a nechodí podle těla, ale podle Ducha.“ (Ř 8,1) Je jen na tobě a na mně, jestli se vydáme po této cestě víry a návratu k Bohu, který je našim stvořitelem a chce se stát také našim nebeským Otcem.

Vilma Koblischková (Teplice)