Slova života - zamyšlení na každý den

12.6.2020

Utrpení, které obohacuje

Chlubíme se i utrpením, vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost, z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti neděje. (Řím 5,3)

Dříve jsem slýchával rčení: „Koho Bůh miluje, toho křížem navštěvuje.“ Je to vlastně parafráze biblického verše: „Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna.“ (Žid 12,6) Dnes je již toto rčení slyšet nějak méně; naopak, někteří křesťané často zdůrazňují zdraví, úspěch, prosperitu.

Nový zákon často mluví o utrpení, a to nejen dobově, v souvislosti s tehdejším pronásledováním křesťanů, ale obecně, o smyslu utrpení. Bůh dopouští na věřící lidi utrpení, a tím nás vychovává, pročišťuje náš charakter. Učí nás trpělivosti, vytrvalosti a větší závislosti na Něm. Je pravdou, že některé problémy a utrpení si člověk způsobí sám svou nemoudrostí, neposlušností, hříchem. V takovém případě je utrpení důsledkem vlastního hříchu. Ale většinou není utrpení přímým důsledkem vlastního hříchu, je spíše prostředkem Boží výchovy. Proto v takové situaci není na místě se ptát, za co mne Bůh trestá, ale spíše si položit otázku, čemu mě chce Bůh naučit. Kdo takto začne uvažovat, může dospět až k vděčnosti za utrpení. Jakub píše: „Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky.“ (Jak 1,2) A Pavel vyznává svou osobní zkušenost: „Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný.“ (2Kor 12,10)

Jakou otázku si pokládáš v těch těžších chvílích života? Považuješ své utrpení za Boží trest, za projev Boží lhostejnosti ke tvému osudu? Nebo v něm hledáš Boží záměr a dovolíš Bohu, aby tě vychovával? Žalmista vyznává: „Byl jsem pokořen a bylo mi to k dobru, naučil jsem se tvým nařízením.“ (Ž 119,71)