Vy však jste „rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu“, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Kdysi jste „vůbec nebyli lid“, nyní však jste lid Boží, pro vás „nebylo slitování“, ale nyní jste došli slitování. (1Pt 2, 9-10)
Biblické verše připadající na dnešní čtení jsou podle mého názoru jedny z nejúžasnějších z celého Písma, proto budu tentokrát malinko osobnější. I já jsem kdysi nepatřil k Božímu lidu. Ani pro mne před mnoha lety neexistovalo slitování. Žil jsem v duchovní temnotě, což mělo za následek hříšné jednání, za které bych se styděl ještě dnes, kdybych o všem musel veřejně promluvit. Z milosti Boží jsem ale došel slitování a Bůh mi v Kristu odpustil. Nemohu jinak než si Petrem zaznamenané biblické skutečnosti vztáhnout osobně na sebe. Je to totiž mé vlastní vyznání. Můžeš to také takto vyznat? Je prospěšné si vztáhnout biblické pravdy na svůj život. Je vhodné tak učinit znovu i dnes. Proto si staří Izraelci každý rok připomínali během slavnosti pesach vyvedení Izraele z egyptského otroctví, jako by tuto událost znovu prožívali. Každá následující generace si pravidelně aktualizovala tuto Boží záchranu. Připomínejme si svou vlastní záchranu rovněž a buďme vděční.
Neexistuje na tomto světě větší bohatství než to, že můžeme patřit k lidu živého Boha. Náležíme ke královské rodině. Pro Kristovy zásluhy se nacházíme doslova v královském postavení. Kdo patří Kristu, nikdy nebude celoživotním ztroskotancem! Jako kněžstvo máme všichni skrze Krista přístup před Boží trůn. Odtud mimo jiné vychází reformační nauka o všeobecném kněžství křesťanů. Kromě Krista nepotřebujeme žádného lidského prostředníka. Proto nejsou naši kazatelé považováni za kněze – prostředníky mezi Bohem a církví. Můžeme skutečně svobodně vstupovat každý den do svatyně, neboť Pán Ježíš svou obětí zrušil oponu, čímž nám jednou provždy umožnil přístup k Bohu. Využijme tuto úžasnou příležitost i dnešního dne!
Miroslav Čížek (Olomouc)
