Jen v Bohu se ztiší duše má, od něho vzejde mi spása. Jen zmlkni před Bohem, duše má, vždyť on mi naději vlévá. (Ž 62, 2 a 6)
Denně se mi o brýle tříští množství informací, které se hrne z mediálního prostoru mého mobilního telefonu a počítače. Má hlava překypuje množstvím názorů a soudů, které formují lidé v mém okolí. Děti jsou často nemocné, migranti potřebují více podpory, pracovní tempo je neúnosné a firmy zvažují častější „home office“. Rodiče nesouhlasí s investicemi do nové zahrady, kterou jsme si minulé léto s manželkou pořídili. Cítím se pod tlakem a nejsem si jistý, co si o mně mí přátele doopravdy myslí. Co se vlastně děje s mým nitrem, s mou duší? Pane Ježíši Kriste, kde jsi v této divné době?
Člověk je stvořen jako přemýšlivá bytost. Bytost, která má svůj vlastní názor a nebojí se přijmout riziko vlastního rozhodnutí. Eva přesvědčila Adama, aby ochutnal jablko a oba pak museli přijmout následky svého činu. Proč se nezastavili a nezamysleli nad možnými následky, proč se nedoptávali Hospodina? Proč křesťané, kteří mají výsadu znát živého Krista, okusí jablka poznání, aniž by zmlkli před Bohem a zklidnili svoji duši?
Před rokem jsem se účastnil zahraniční mise v jedné africké zemi. Tam jsem byl nucen denně rozhodovat o velkém množství důležitých záležitostí, které měly vliv na životy dalších lidí. Tato rozhodnutí nebyla vůbec snadná. Ptal jsem se po Boží vůli, modlil jsem se, aby mi Pán ukázal správný směr a řešení. Odpověď jsem mnohdy neslyšel a jednal tak na vlastní pěst. Dnes vidím, že jsem před Bohem málokdy zcela zmlkl a ztišil svou duši. Musel jsem padnout na kolena a zcela se Bohu odevzdat a vyznávat, že bez Něj nejsem nic.
Mediální prostor nebo naše okolí nás může stavět do situace, kdy se cítíme být bezmocní, ale to je lež. Není třeba se upínat k problému, který vyvstane. Je zapotřebí ztišit svou duši. Nehledej odpovědi na výkřiky lidí okolo sebe, ztiš svou duši. Netrap se starostmi, které ti ostatní předkládají, ztiš svou duši. Hledej útočiště v Bohu, nauč se zmlknout před Bohem a vylít před ním své srdce. Vždyť On jediný je naše mocná skála, naše naděje. „Lide, v každý čas v něho doufej.“ (Ž 62, 9)
Petr Pokorný (Litoměřice)
