Spravedlivý se bude radovat z Hospodina a utíkat se k němu; on bude chloubou všech, kdo mají přímé srdce. (Ž 64, 11)
Když čteme Davida, není to jen spisovatel, který přečetl mnoho knih a hodně toho věděl, jak bychom dnes řekli – byla to taková chodící encyklopedie.
Ano, i v naší době jsou takoví lidé, ale David na základě své osobní zkušenosti říká, že spravedlivý člověk, který vkládá svou naději do Boha, se jistě bude radovat, že jeho očekávání a naděje byly vloženy do Osoby, která může rozhodovat o věcech našeho života. A to se nelze naučit bez praxe, jakou prošel David. Na své cestě zažil mnoho těžkostí, ale Pán ho všemi provedl.
Už na začátku tohoto žalmu vidíme, že David volá k Bohu kvůli zlým lidem, kteří mu ztěžují život a dělají mu problémy. Vyzývá Boha, aby zasáhl do jeho osudu v jeho problémech a vynesl soud nad zlými lidmi, kteří mu bezdůvodně škodí. Davidovo ujištění, že bezbožník bude potrestán nebo sklidí své zlo zaseté pro druhé, nevychází z filozofie, ale z životní praxe. A stejně jako David máme právo vyprávět Bohu o všech zlých lidech, kteří nám páchají zlo. A můžeme dokonce požádat, abychom viděli, jak si zlí přejí své ovoce zla, aby naše víra vzrostla a my mu byli vděčnější za jeho pravdu a spravedlivé zákony. To je upřímnost srdce před naším Stvořitelem, který chce, abychom mu všichni odhalili, že máme v srdci bolest, zášť nebo smutek, protože se v našem životě děje tolik zla kvůli zlým lidem.
