Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy. Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě, do níž svět žene jeho zvrácená touha. (2Pt 1, 3-4)
Vzpomínám si na nadšení, které mě naplňovalo v čase, když jsem uvěřil v Ježíše Krista. V době, kdy jsem prožil odpuštění hříchů a dostal jsem milost k novému životu s Kristem. To byl čas, kdy jsem zbožný život bral jako samozřejmost mého každodenního chození s Bohem. Dnes však vidím, že to mělo své mezery. Nebyl jsem vychován v církvi, a tak jsem žil z víry a milosti odpuštění hříchů. Moje fungování bylo, jak se říká, ode zdi ke zdi. Tehdy jsem neměl nikoho, kdo by mě vedl nebo usměrňoval. Dnes si můžu už jen povzdechnout: „mít tak někoho, jako byl apoštol Petr.“ Jestliže jste si přečetli celou část kapitoly od 1. do 15. verše, je tam podrobně popsán způsob, jak má učedník následovat svého zachránce, Ježíše Krista. Petr jasně říká ve 12. verši: „beru si na starost všechny tyto věci vám připomínat, i když o nich víte, a jste utvrzeni v pravdě, kterou jste přijali.“ Ano, ke zbožnému životu nestačí pouze naše víra. Bez ctnosti, zdrženlivosti, trpělivosti, bratrské náklonnosti a lásky, bude náš život jen nějakým živořením, ale nikdy nebude opravdu zbožným životem víry. Zkusme se dnes zamyslet nad touto výzvou apoštola Petra. Vždyť i jeho začátky chození s Kristem měly trhliny. Opakovaně selhával: zapřel Ježíše (J 18, 25-27), poukazoval na druhé (J 21, 21), choval se pokrytecky (Ga 2, 11-14). V době, kdy psal tento druhý dopis, byl Petr už zralý, starý muž. Jeho osobní víra v Ježíše byla mnohokrát vyzkoušena v ohni každodenního života. Nechme se jim tedy poučit a nasměrovat. Hledejme každý den, každé ráno, blízkost našeho Spasitele. Jenom v Jeho moci budeme žít zbožný život každý den.
Roman Koblischke (Teplice)
