Následující noc stanul před Pavlem Pán a řekl: „Neztrácej odvahu! Jako jsi svědčil o mně v Jeruzalémě, tak musíš svědčit i v Římě.“ (Sk 23, 11)
Apoštol Pavel moc dobře ví, že ho Židé chtějí sprovodit ze světa a pokud se objeví v Jeruzalémě, jde mu o život. Jeho služba nese ovoce, a to zvlášť mezi pohany. Sbory Kristových následovníků se rozrůstají o stále nové věřící ve spasení výhradně skrze milost. Křesťané v čele s Pavlem učí, že do nové smlouvy s Bohem vstupují všichni, kdo přijali Kristovu prolitou krev na kříži jako oběť za své hříchy. Říkají, že Bůh obětoval svého Syna a potvrdil usmíření Jeho vzkříšením. Je to pobuřující pro každého Žida, který si chce zasloužit Boží požehnání dodržováním tolika pravidel a zákonů! Ta zdánlivá novinka o spáse jen skrze víru podkopává autoritu židovských duchovních i světských elit, do této doby nepochybnou.
Když Pavel stojí před velekněžími, nebojuje jen za sebe, bojuje za čistou pravdu evangelia. Čelí bití, urážkám a hrozbám. Jestliže myslí na svou budoucnost, musí počítat s nejhorším, jeho situace je opravdu svízelná. O čem přemýšlí celou následující tmavou noc? O svých ztrátách, bolesti, beznaději a smrti? A o čem přemýšlíme my, když čelíme životním bouřím a naše budoucnost se zdá tak černá?
Kéž stejně jako Pavel slyšíme jasné Pánovo ujištění a povzbuzení: Neztrácej odvahu! Mám tvou budoucnost plně pod kontrolou, vše běží podle mého plánu! Ty buď jen věrným svědkem o mé milosti kamkoli tě pošlu!
Lucie Dümlerová (Zlín)
