Než se začalo rozednívat, vybízel Pavel všechny, aby pojedli. Pravil: „Už čtrnáct dní čekáte záchranu, nic nejíte a jste o hladu. Proto vás vybízím, abyste pojedli. Je to potřebí k vaší záchraně. Neboť nikdo z vás nepřijde ani o vlas na hlavě. Když to řekl, vzal chléb, vzdal přede všemi díky Bohu, lámal jej a začal jíst. Všichni nabyli dobré mysli a přijali pokrm.“ (Sk 27, 33-36)
Pavel nemyslel jen na svou záchranu. Smrti se nebál, jen si přál, aby ještě mohl zvěstovat evangelium dalším lidem. Ale teď byl uprostřed 275 lidí, z nichž pravděpodobně drtivá většina byli nevěřící, bez naděje na věčný život. (Pravděpodobně byl na lodi i Lukáš, který doprovázel Pavla.) Jaké to bylo zoufalství lidí, kteří hleděli vstříc nebezpečí smrti; vězni, vojáci i námořníci. V dané situaci však Pavel přijal ujištění záchrany nejen pro sebe, ale i pro všechny ostatní. Ale někdy pouhé výzvy moc nezaberou a je potřebné je řádně zdůvodnit. Proto Pavel výzvu k jídlu zdůvodňuje slovy: „Je to potřebné k vaší záchraně“. (Vyhladovělý slabý člověk může snadno utonout.) Pak ovšem následuje praktický příklad, kdy Pavel začal jíst a tím povzbudil ostatní k jídlu i k dobré mysli.
Rozbouřeným mořem života se neplavíme sami, kolem nás jsou sousedé, příbuzní, kolegové na pracovišti, spolužáci, přátelé. Zdá se, že nemají žádné problémy, nebo o nich aspoň nemluví. Jiní se utápějí v problémech, někdo ve zdravotních, někdo ve někdo s rozbitými vztahy, někdo se svou povahou nebo návyky a závislostí. Ale nejvíc drtí člověka beznaděj, pocit, že je na všechno sám a nevidí žádné východisko. Někdy stačí pouhé slovo zájmu a povzbuzení, jindy takový člověk potřebuje konkrétní praktickou pomoc. Když se ohlédneme kolem a budeme se modlit, Bůh nám ukáže, za kým jít, koho povzbudit, komu nabídnout pomoc. A nemusí to být jen pomoc jednotlivci. Nejednou věřící člověk může vnést do celého kolektivu ztlumení napětí, povzbuzení, dobrou náladu. Neváhejme také říct svědectví o tom, odkud bereme sílu a povzbuzení. Někomu to může posloužit na cestu víry.
Pane, učiň nás požehnáním pro lidi kolem nás.
Milan Kern (Odbor pro manželství a rodinu)
