Slova života - zamyšlení na každý den

14.6.2020

Vykoupení z otroctví hříchu

Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili. (Řím 6,6)

Celá 6. kapitola Římanům mluví o zásadním zlomu v životě člověka při obrácení. Kapitolou se opakovaně táhnou slova hřích, smrt, otročení – a v protikladu s nimi slova život, vysvobození, posvěcení. Při obrácení nejde jen o to, že se člověk rozhodl pro nový život, o to, co cítí a prožívá. To nejdůležitější se totiž odehrává z Boží strany. Člověk se rodí „shůry“, stává se Božím dítětem. V důsledku toho dochází v duchovní sféře k dalším skutečnostem: Boží dítě umírá hříchu a povstává k novému životu s Kristem. Moc hříchu byla zlomena, člověk již nemusí hříchu otročit.

Asi to zní jako idylka, když realita života křesťanů zpravidla vypadá jinak. Kde je tedy chyba? Možná si představujeme zbavení moci hříchu jako ideální stav bezhříšnosti. Nebo očekáváme, že zlomením moci hříchu je již všechno vyřešeno a my si již budeme bez jakéhokoli úsilí a sebezapření užívat takového života, ve kterém na nás už nebude dotírat žádné pokušení. Ovšem Pavel upozorňuje a varuje: „Nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním.“ (Řím 13,14) Skutečnost je taková, že i po znovuzrození nám zůstává naše tělo, pokušení, sklon ke hříchu. Věřící však není vydán všanc svému hříšnému tělu, nastal zde již zásadní zlom, má se o co opřít. Duchovní zápas o posvěcení není zápasem marným. „Počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši.“ (v. 11)