Slova života - zamyšlení na každý den

31.7.2020

Vyslání k Božímu dílu

Když konali bohoslužbu Pánu a postili se, řekl Duch svatý: „Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal.“ A tak po modlitbách a postu na ně vložili ruce a vyslali je k dílu. (Sk 13,2-3)

Saul, později zvaný Pavel, dostal už v samém začátku své služby velmi jasné povolání, že bude nést evangelium i pohanům (Sk 26,16-18). On to poslechl, hned začal kázat evangelium, ale byla to jeho iniciativa, ještě nebyl vyslán církví. Ve sboru v Antiochii došlo v jeho službě k výrazné změně. Zde někteří z Ježíšových následovníků začali zvěstovat evangelium pohanům (Sk 11,20) a mnozí z nich v Ježíše Krista uvěřili. Zdejší sbor již v očích veřejnosti nebyl společenstvím zvláštních Židů, ale pojmenovali je „Kristovci“ (Sk 11,26).

Právě v tomto sboru Duch svatý vybídl vedoucí sboru, aby oddělili Barnabáše a Saula k misijní službě, a oni se vydali na svou misijní cestu do pohanských zemí. Ne jako „nezávislí“ misionáři, ale jako vyslaní sborem, který je podporoval a vůči kterému cítili zodpovědnost (Sk 14,26-27). Takto církev postupně začala chápat a naplňovat své misijní poslání mezi pohany. Nebylo to už jen věcí některých jednotlivců, ale sboru a později celé církve.

Zde můžeme vidět ještě jeden moment při jejich vyslání. Barnabáš a Saul byli tomuto sboru velmi prospěšní (Sk 11,25-26). Možná by místní sbor ani nenapadlo je někam vyslat, vždyť by jim chyběli; musel jim to přikázat Duch svatý. Zvláštní je i slovo v tomto textu: v originálu není použito slovo „vyslali“, ale slovo „propustili“. Možná ne s plným nadšením, ale z poslušnosti Duchu svatému je uvolnili ze služby ve vlastním sboru pro službu mimo sbor, pro službu misijní.

Pokud chce sbor být misijní, bez omezení jen na svůj sbor, musí být ochoten „propustit“ své nejlepší pracovníky pro službu misijní. Jsme takto otevření k vnímání poslání sboru i ke svému osobnímu poslání?