Slova života - zamyšlení na každý den

19.8.2020

Výzva k pokání

Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů! (Mar 1,4)

Výzva Jana Křtitele k pokání měla připravit posluchače k přijetí přicházejícího Ježíše jako zaslíbeného Mesiáše. Měla pohnout Židy, kteří spoléhali na to, že jsou potomci Abrahama, a doufali, že to jim zajišťuje Boží přízeň (Mat 3,9). Měla pohnout těmi, kteří se mylně domnívali, že naplňují Boží zákon, a nepociťovali potřebu změny svého života a svého postoje k Pánu Bohu. Změnit takový vnitřní postoj svého srdce není vůbec snadné. Člověk si libuje ve své spokojenosti, konejší se tím, že je přece dobrý, že dostatečně zachovává Boží přikázání. K tomu si vytváří vlastní povrchní měřítka Božích přikázání, zcela vzdálená od jejich ducha. Usvědčit člověka, který je spokojený sám se sebou, z jeho hříšnosti, to je opravdu těžký úkol.

Duchovní spokojenost se sebou samotným je základní překážkou k přijetí Ježíše Krista jako svého osobního Spasitele. K čemu je pro mě Kristova oběť na kříži, když nejsem hříšný? K čemu Spasitel (Zachránce), když nejsem ohrožen ztrátou věčného života a věčným zatracením? Člověk, který je spokojen sám se sebou, nechápe Boží svatost ani smysl oběti Ježíše Krista na kříži. Zvěst o nabídce odpuštění v Ježíši Kristu je mu cizí, nevnímá ji jako jedinečnou nabídku ke své záchraně.

Kolik křesťanů své pokání činí velmi povrchně! Spíše je upoutá společenství křesťanů, křesťanský životní styl nebo duchovní zážitky. Boží svatost a duchovní sebepoznání jim zůstane zahaleno v mlze povrchního duchovního poznání. V takovém případě však neokusí hloubku Boží milosti ani opravdovou radost ze spasení.