Slova života - zamyšlení na každý den

5.6.2020

Vzájemná duchovní služba

Toužím vás spatřit, abych se s vámi sdílel o některý duchovní dar a tak vás posílil, to jest abychom se spolu navzájem povzbudili vírou jak vaší, tak mou. (Řím 1,11-12)

Pavel touží po setkání s křesťany v Římě. Jeho touha je hlubší než jen se s nimi setkat a popovídat si, jak se jim vede a co je v Římě nového. Ví, že je má čím obohatit. Ale na druhé straně také ví, že i on může být obohacen skrze ně.

Pavel byl služebníkem mimořádného poslání a obdarování. Bůh mu dal výjimečné zjevení (2Kor 12,7), odkryl mu tajemství povolání pohanů ke spáse (Ef 3,3) a uložil mu poslání zvěstovat evangelium všem národům (Gal 1,16). Jeho horlivé a požehnané dílo misionáře by ho mohlo snadno vést k pocitu, že přichází jen proto, aby jiné duchovně obohatil. Ale takto zúžené vědomí jeho poslání bylo Pavlovi cizí. Byl si vědom, že vše, co obdržel od Pána, je pouhá milost a sám také potřebuje být podpírán modlitbami jiných. A také potřeboval a toužil po vzájemném podpírání a povzbuzování ve víře. Věděl, že společenství církve ho má čím obohatit a upřímně po takovém duchovním obohacení toužil. Přesně tak to dělá každý úspěšný, ale pokorný Boží služebník.

Problém však nejednou bývá spíše na druhé straně, u těch, kteří žijí v okruhu působení mimořádných Božích služebníků. Domnívají se, že mohou být jenom příjemci požehnání skrze tohoto Božího služebníka, že oni sami mu vůbec nemají čím duchovně posloužit. Vyjadřují pouze své ocenění a obdiv, někdy až přehnané a nekritické hodnocení. Tímto svým postojem ochuzují Božího služebníka o možnost jeho povzbuzení a kladou na něho nepřiměřená očekávání. Boží vůlí je vzájemné duchovní povzbuzování.