Slova života - zamyšlení na každý den

28.6.2020

Vztah věřícího k vládní moci

Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha… (Řím 13,1)

Tento výrok Bible o vztahu křesťana k vládní moci není jednoduché pochopit a aplikovat v životě křesťana. Někdo ho může pochopit jako důvod k naprosto pasivnímu přijímání jakéhokoliv politického a vládnoucího systému. Ale jak se postavit k takovým politickým systémům, jako je fašismus, komunistická totalita, politická nebo náboženská diktatura? Také je nutno dodat, že je to výrok, týkající se vztahu křesťanů k vládní moci, ne aby si tímto výrokem Bible panovník nárokoval absolutní podřízenost.

K základním poselstvím, která od počátku šířili křesťané, patřilo také poselství o Božím království a o Ježíši Kristu jako Králi a Pánu. To zřejmě u některých křesťanů vytvářelo představu, jako by Boží království bylo v konfliktu s lidskou vládní mocí, jako by se vzájemně vylučovaly. Proto o tom zde apoštol Pavel píše. Tímto výrokem Pavel nemluví o kvalitě konkrétní vlády nebo panovníka; vyjadřuje skutečnost, že lidská společnost funguje na principu vládní moci, na principu občanských autorit. Bůh není přítelem anarchie a křesťan má respektovat vládní moc jako takovou.

Ke správnému pochopení vztahu křesťana k vládní moci je dobré se podívat na praktické postoje Pána Ježíše a prvních křesťanů. Když byl Ježíš obviňován, že se staví do konkurence existujícímu králi, prohlásil: „Moje království není z tohoto světa.“ (J 18,36) Když šlo o konflikt víry a svědomí, Petr pověděl náboženským autoritám: „Posuďte sami; zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás, a ne jeho.“ (Sk 4,19) Pavel se před svými nepřáteli uchýlil pod ochranu římské moci (Sk 25,11). Ale když římská moc chtěla po křesťanech, aby vzdávali božskou poctu císaři, křesťané to odmítli a raději volili mučednickou smrt. Tuto pasáž Pavel končí slovy: „Dávejte každému, co jste povinni: daň, komu daň; clo, komu clo; úctu, komu úctu; čest, komu čest.“ (v. 7)