Slova života - zamyšlení na každý den

25.3.2020

Z čeho se radujeme nejvíc?

Mému srdci dáváš větší radost, než mívají oni z hojných žní a vinobraní. Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet. (Ž 4,8-9)

Kdo by se neradoval z dobré úrody, dobrého výdělku nebo pořízení nového bydlení? Taková radost je přirozená; a pokud by nebyla, tak nejspíš proto, že ji zastínil nějaký vážný problém. Anebo by se mohlo jednat o věčnou nespokojenost, rozmrzelost, neschopnost radovat se z dobrých věcí.

Jsou však i důležitější věci než dobrá úroda a hojnost tělesných darů. Pro věřícího člověka je to především radost ze spasení. Prorok Abakuk to v závěru svého poselství (3,17-18) vyjádřil slovy:

I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos,

selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm,

z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl,

já budu jásotem oslavovat Hospodina,

jásat k chvále Boha, který je má spása.

Věřící člověk si může nechat zastínit tu největší radost ještě jinak – a přitom to může vypadat velmi duchovně. Je to radost z duchovního úspěchu, z duchovních darů a ze vzrušujících duchovních prožitků. Pán Ježíš musel napomenout své učedníky takto: „Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“ (Luk 10,20) Můžeme mít velké zkušenosti s Boží mocí – anebo nemusíme; můžeme mít zdar v duchovní službě – anebo nemusíme; ale tím se pro nás nemění to nejdůležitější: že naše jména jsou zapsána v knize života. Proto také radost ze spasení, a tím vlastně radost ze Spasitele, mohou a mají být tou největší radostí. Větší než hojnost pozemských tělesných darů, ale také větší než pozemské duchovní dary. V jiném žalmu to žalmista vyjadřuje slovy: „Vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho.“ (Ž 16,11)

Můžeme se radovat z mnoha Božích darů, jeho péče, pomoci, ochrany a z darů duchovních. Ale tou největší radostí je obecenství s Bohem, prožívané již zde na zemi a v plnosti zaslíbené v nebi.