Slova života - zamyšlení na každý den

8.7.2020

Žádné tajnosti!

A byla tam žena, která měla dvanáct let krvácení, a nikdo ji nemohl uzdravit. Přišla zezadu a dotkla se třásní jeho šatů, a hned jí krvácení přestalo. Ježíš řekl: „Kdo se mne to dotkl?“ … Když žena viděla, že to neutají, přišla chvějíc se, padla mu k nohám a přede všemi lidmi vypověděla, proč se ho dotkla a jak byla uzdravena. (Luk 8,43-45 a 47)

Dvanáct let trápení, velkých zdravotních i praktických problémů. A nejen to. Tato žena byla také kulticky nečistá, vyřazena z možnosti účasti na bohoslužbě. Proto se neodvažuje dotknout přímo Ježíše, ale má naději, že by jí mohlo pomoci dotknout se alespoň třásní jeho šatů. Její víra v uzdravující moc Ježíše nebyla zklamána. Byla okamžitě uzdravena.

O nemoci tohoto druhu člověk moc nemluví, dotýká se jeho intimity a spíše si to nosí jako své tajemství. Tato žena chtěla před veřejností ukrýt i to, že se dotkla Ježíšova roucha. Ale Ježíš nechtěl, aby uzdravení v tomto případě zůstalo utajeno. Chtěl ještě tuto ženu, ale i ostatní přítomné povzbudit. Nakonec žena vše řekla, i když se jednalo o tak intimní záležitost.

Kolik křesťanů si nosí všelijaká tajemství! Myslí si, že zveřejněním by ztratili svou dobrou pověst, svůj společenský nebo křesťanský image. Marie Royová v jedné písni vyjádřila přetvářku nevěřících slovy: „žalosť v srdci, na tvári však smiech“. Ale žel, i věřící se nejednou dokážou přetvařovat; v srdci rozervanost, ale navenek spokojenost a farizejská zbožnost. Jen aby lidé kolem nepoznali, s čím zápasím, jaký hřích mne zotročuje. A pokud hledám pomoc u Ježíše, tak jenom neveřejně; dotknout se ho, ale ať to ostatní nevidí.

Co tak dotknout se ho veřejně?