Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin v ohavnosti. (Dt 18,10–12a)
Mám docela rád knížky o malém kouzelníčkovi Harry Potterovi a částečně se mi zdařilo předat chuť ke čtení podobně pochybné literatury i vlastním dětem. Dříve nebo později s nimi ale narážím na otázku, co na to Bůh. „Ať se u tebe nevyskytne… čaroděj či podobná verbež… každého takového má Hospodin v ohavnosti,“ píše se dost jasně v Deuteronomiu. Malé dítě to pak porovnává s brýlatým sympaťákem s bleskem na čele a nejde mu to do hlavy.
Jenže víte, oni třeba i princové v pohádkách jsou dost jiní než ve skutečnosti. Skutečnost je v tomto případě ošklivá. To má Bůh na mysli, když říká „ohavnost“.
Myslím si, že nejméně devadesát procent současného věštění z karet, horoskopů či pohanských rituálů je sprostý podvod a klam, kde se občas na prvním místě obelhává onen věštec sám. Okultista, který má skutečně nějakou čarovnou moc, je u nás vzácnější než jehla v kupce sena. Ale i tak je třeba počítat s tím, že se na téhle cestě ušpiníte. Je to jako šlápnout myslí i srdcem do bahna. Člověk začne být pověrčivý, leká se stínů, a místo aby konečně získal jistotu, že má život ve vlastních rukou, přijde si jako korouhvička zmítaná neznámými silami. Požadované oběti na majetku i vztazích mezitím rostou – někdy až do výšin, jaké si nedokážete předem představit. On ani král Menaše si nejspíš na začátku nemyslel, že jednou bude v plamenech obětovat svého syna.
Lukáš Makovička (Brno)
