Najdu ve vás zalíbení pro libou vůni vašich obětí, až vás vyvedu z národů a shromáždím vás z těch zemí, do nichž jste byli rozptýleni, a budu ve vás posvěcen před očima pronárodů. I poznáte, že já jsem Hospodin, až vás přivedu na izraelskou půdu, do země, o níž jsem zvednutím ruky přisáhl, že ji dám vašim otcům. (Ez 20, 41-42)
Asi někteří z nás zažili dočasnou ztrátu domova, o co horší pak musí být ztráta vlasti. V zemi plné model a cizích rituálů, včetně jazyka, kterému většinou nerozumím. Tam naše duše volá po Božím zázraku a uprostřed té hrůzy přicházejí libá slova Hospodinova: „Vyvedu … a oblíbím si vás.“ A dokonce svou svatostí zaštítí právo Izraele na vlast. Ale v kontextu textu přicházejí spíše jako hrozba, která má poukázat na naši nedůvěru a chování, ve kterém jsme zapomněli na Boha. Pán Bůh je ale slitovný a milostivý a ve svých slibech věrný. Kéž bychom mu i my byli více podobni.
Je zde též zmíněna také příjemná vůně. Ale jsme tou „vůní kadidla“, která je příjemná Bohu a těm, kteří mají dojít spásy? Buďme vděčni Pánu Bohu, že se k nám – bídným lidem sklání, že ho můžeme skrze Jeho slovo poznávat a hledat Jeho tvář. A stejně jako Bůh doprovázel svůj lid do země zaslíbené, nechť i my kráčíme s Pánem Ježíšem k nebesům.
Karel Kučera (Kraslice)
