Lepší je hoře než smích, neboť zachmuřená tvář prospívá srdci. (Kaz 7, 3)
Upřímně – kdo z nás se opravdu raduje, když na nás přicházejí zkoušky, tak jak to máme zapsáno u Jakuba 1, 2-3? „Mějte z toho jen radost, moji bratři, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti.“
Ruku na srdce, když se nám neděje nic výjimečného, smutného, máme se dobře, nemáme starosti, tak si leckdy vystačíme sami, ale jak přijde nepříjemnost, tak najednou víme, kde máme hledat pomoc a naše srdce se přiblíží k Bohu.
Když do mého života přijde zkouška, vyvolá to u mě zpočátku spíše zármutek. A zármutek má podle odborníků stádia, kterými je potřeba projít: šok, odmítání, smlouvání, smutek, a nakonec přijetí dané věci. Ale když tímto projdu, potom to způsobí radost a vzdávání díků Bohu. Při pohledu nazpět zjistím, že „Životní zkoušky prospívají víc než bezstarostnost“, protože mě to přitahuje blíž k Pánu, víra roste, a to vede k již zmíněné vytrvalosti.
V mém životě mě potkalo mnoho zkoušek – některé byly lehčí, některé k neunesení. Při těch jsem klesla ve víře tak hluboko, že už jsem Pánu řekla, ať už mě nechá ležet. Ale Pán ve své velké milosti a lásce mě opět pozdvihl a dal mi sílu kráčet dál. Za tu pro mě nejtěžší zkoušku – ztrátu vytouženého narozeného dítěte, jsem po letech schopná děkovat a chválit Pána.
Pro takové situace máme zaslíbení v Bibli: „Nepotkala vás zkouška nad lidské síly, Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu abyste mohli obstát.“ (1Kor 10, 13)
Jana Chromčáková (Vsetín, stanice Valašské Meziříčí)
