Slova života - zamyšlení na každý den

6.11.2019

Zvláštní postavení Izraele mezi národy

Výnos. Slovo Hospodinovo o Izraeli, výrok Hospodina, který rozprostřel nebesa a položil základy země i vytvořil člověku ducha v jeho nitru. „Hle, postavil jsem Jeruzalém před všechny okolní národy jako číši, po níž se zapotácejí. Při obléhání Jeruzaléma dojde i na Judu. V onen den učiním Jeruzalém vzpěračským balvanem pro všechny národy. Všichni, kteří jej budou chtít vzepřít, zraní se až do krve. Všechny pronárody země se proti němu srotí.“

(Za 12,1-3)

Zdá se, že proroctví o Jeruzalému, potažmo o Izraeli, se postupně, krok za krokem pomalu ale jistě naplňují. Zvláště pak i prohlášením současného amerického prezidenta D. Trumpa o statusu Jeruzaléma. A vůbec se téma Izrael stalo velkým paradoxem dějin obecně. Pokud bychom se podívali do historie, tak jasně vidíme přísně-laskavou Boží otcovskou výchovu vyvoleného lidu. Pakliže Izrael nejednal podle Boží vůle, těžce na to doplatil. Dokonce ani první chrám nezůstal stát, jak by se dalo předvídat lidským rozumem, a během pádu Jeruzaléma r. 587/6 před Kristem za babylonského krále Nebúkadnesara byl zničen. „Zničení druhého chrámu římskou armádou v roce 70 po Kristu bylo pro Izraelce jako vyoperování srdce z těla. Vždyť skoro jedna třetina přikázání Tóry má spojení s chrámem, a pokud chrám neexistuje, nemohou je Izraelci praktikovat,” poznamenal Ján Ostrolucký ve své knize Izrael a Palestinci. Vidíme tedy, jak svatý Hospodin vychovává svůj lid. A to navzdory tomu, že kdo by chtěl svévolně ničit a ubližovat Izraeli, nezůstane bez trestu: „Kdo se vás dotkne, dotkne se zřítelnice mého oka.“ (Za 2,12)

Náš text začíná výnosem, slovem o Izraeli. Ale než výrok zazní, Hospodin se připomíná jako svrchovaný Stvořitel a dárce života. To jaksi ještě zesiluje váhu toho, co má následovat. Pozor, mluví Bůh, a ne člověk! Potom následují obrazy. Prvním je přirovnání Jeruzaléma k číši. Obraz vlastně vychází ze starého obyčeje, kdy při slavnosti kolovala nádoba s vínem. V našem případě se zjevně jedná o “vítězný přípitek” národů, které se spojily proti Jeruzalému. Nakonec se samy zapotácejí a padnou. To naznačuje i další obraz, který je vzat ze sportovní disciplíny, při níž se měřila síla zvedáním těžkého balvanu. Ani když se spojí všechny pronárody země, nemají na to, aby se vzepřely a v důsledku přemohly Izrael. Těžko se tomu věří, když vidíme obrovské armády a ničivé zbraně různých zemí světa. Jeruzalém však dále zůstane na svém místě. (Za 2,6nn)

Největším duchovním paradoxem a zvláštností se pak ukazuje odmítavý postoj Izraele vůči Kristu, svému Mesiáši a Spasiteli, který: „Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.“ (J 1,11) Ale i zde zaznívá pro každého bez rozdílu slovo naděje: „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.“ (J 1,12)

Vladislav Vovkanič (Praha 3)