Ve skrýši Nejvyššího kdo přebývá, ve stínu Všemohoucího bude spočívat. Hospodinu řeknu: „Jsi mé útočiště, můj hrad, můj Bůh, na něhož spoléhám!“ (Ž 91, 1-2; B21)
Útočiště je místo, kde je člověk v bezpečí. Je to místo, kde vím, že mě někdo ochrání. Hrad v minulosti sloužil k ochraně osob a jejich území před útočníky. Bůh chce být našim hradem, nabízí nám bezpečí a ochranu.
Bůh je někdo, kdo nás převyšuje – skrýš, do které se můžu ukrýt. Kdo se schová u Boha, bude zažívat pokoj. Bůh je dárce pokoje.
Někdo možná potřebuje Bohu vyznat: „Jsi mé útočiště, můj hrad, můj Bůh, na něhož spoléhám!“ Pokud to vyznat nejde, ukazuje to na nějakou překážku ve vztahu. Pak je dobré se ptát Boha, co to způsobuje.
Pro někoho může naopak být těžké přicházet do skrýše k Bohu, protože mu v tom brání myšlenka, že ho Bůh nepřijme, protože třeba neplní jeho vůli, má nějaký hřích, není toho hoden apod. Toto ale není pravda, Boží náruč je otevřená pro každého.
Stanislav Pospíšil (Vysoké Mýto)
