Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli. Bratří židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha svatého. (Sk 10, 44-45)
V Petrových slovech vidíme překvapení. Celá ta situace musela být velmi nezvyklá. Nikdy by ho nenapadlo, že by se mohl nacházet v této společnosti. Na návštěvě u pohanů, ještě k tomu u setníka – představitele utiskovatele Izraele? Ale jak on sám na jiném místě říká: Boha je třeba poslouchat, ne lidi. Už se vám stalo, že jste se ocitli na místě nebo mezi lidmi, kde jste si sami sebe nikdy předtím nepředstavili?
Pán Bůh skutečně nikomu nestraní. Co to do hloubky znamená, mi zůstává často skryto. Znamená to, že miluje každého člověka, kterého stvořil, dobrého i zlého? Znamená to, že máme v jeho očích úplně stejné podmínky? Že máme úplně stejné zdroje? Že máme úplně stejné požehnání? Chce se mi říct „ano“ s přídavkem „bohužel“. Tak ráda bych patřila mezi tu „elitu, na kterou svítí slunce.“
Co Petr shromážděným pohanům říkal? Proč zrovna během těchto slov přišel Duch svatý? Bylo to něco magického, nadpřirozeného, nějaká kouzelná formulka? Ne, bylo to velmi jednoduché a do pár vět shrnuté evangelium a pokora před Bohem. Tím byla otevřena duchovní brána do světa pohanů. Ani my nepotřebujeme velká slova.
Úžas, tohle Petr a jeho společníci nečekali. Všechno, ale tohle ne. Pohanům byl také dán stejný dar jako nám, dar Duch svatého? Mají také přístup do Božího království, mají také vedení Duchem svatým, Bůh k nim také mluví, mají také duchovní dary? Žasneme, ano žasneme a na věčnosti budeme žasnout ještě víc, až uvidíme, koho všeho Bůh přijal. Duch svatý není jen pro elitu, není jen pro střední společenskou třídu nebo pro intelektuály. V textu se říká, že „v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé.“ (v. 35)
On je Pánem všech, miluje své stvoření, ale je mu obzvlášť milý „ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé.“
Iveta Procházková (kancelář VV)
