Kdo uvěřil naší zprávě? Komu se zjevila Hospodinova paže? Vyrostl před ním jako proutek, jako kořínek ze země vyprahlé. Nebyl nápadný ani honosný, abychom na něj hleděli, nebylo na něm vidět nic, proč bychom po něm toužili. Opovržený a opuštěný lidmi, muž utrpení a znalý bolestí, jako ten, před kterým tvář si zakrývají, opovržený – proč bychom si ho všímali? (Iz 53, 1–3; B21)
Lidské představy o Bohu jsou mnohdy na hony vzdálené skutečnosti. Jak je psáno v Bibli „ale my kážeme Krista ukřižovaného – pro Židy pohoršení, pro pohany bláznovství, ale pro povolané, ať Židy či Řeky, Krista – Boží moc a Boží moudrost.“ (1K 1, 23–24; B21) V každé národnosti se najde někdo, kdo má nějaké překážky, předsudky, své představy, bloky na cestě k přijetí Pána Ježíše jako svého Spasitele.
Židé očekávali jakéhosi „superhrdinu“, vůdce lidu, který osvobodí lid a nastolí království. Představovali si jeho udatné činy. Možná snad i viditelné zázraky, někde, kde bude vítězství všem zřetelné. Jeho nástup měl být v obrovské slávě. Místo toho onen Mesiáš, náš Pán Ježíš Kristus, zemřel na kříži. Z lidského pohledu se jednalo o porážku. Jak to na ně asi působilo? Jako něco nepravděpodobného, že on to rozhodně být nemůže? Pro někoho to možná muselo být zklamání, tedy pokud se vůbec tázali, zda je to on. Dokonce i jeho nejbližší nabyli dojmu, že jeho ukřižováním jeho působení definitivně skončilo.
Pro pohany, a nejen pro ně, naopak tato zpráva může znít jako bláznovství, jako něco smyšleného, nereálného. Vždyť osvoboditel nemůže umřít. Jak pak nastolí království? Kdy převezme vládu? Jak má zvítězit? Proč neudělal nic pro svou záchranu?
Bylo tomu ale právě přesně naopak. Přesně jak stvrzuje a předpovídalo Písmo svaté. Pouhým zrakem víry víme, že to udělal, aby se za mne a za nás všechny obětoval, abychom mohli s ním mít věčný život, že to udělal z lásky k nám. Vstal z mrtvých a hřích tak definitivně porazil.
Jak hledíme na ukřižovaného Krista?
Jan Štěpka (České Budějovice)
