Petr mu řekl: „Eneáši, Ježíš Kristus tě uzdravuje! Vstaň a ustel své lůžko!“ A Eneáš hned vstal. Všichni obyvatelé Lyddy a Sáronu, kteří to viděli, obrátili se k Pánu. (Sk 9, 34-35)
Je tu další posun v příběhu. Od vsuvky o Saulovi se vracíme k rozvyprávěnému příběhu o apoštolech Petrovi a Janovi. Ti byli vyučovat nově obrácené věřící v Samaří. Nyní se Petr vrací do Jeruzaléma. Z příběhu je jasné, že nespěchá, obchází místa, kde se zformovaly skupiny nových věřících v Ježíše Krista a věnuje jim svůj čas. Tímto způsobem se dostal až k pobřeží Středozemního moře do míst dnešního města Tel-Aviv. Lydda (nyní Lod) se nachází 15 kilometrů jihovýchodně od Tel-Avivu.
Petr přichází, vidí potřebu a jedná. Je zvyklý takto reagovat. Ze zkušenosti ví, že na svého Pána a na moc Jeho jména se může spolehnout (viz např. Jan a Petr u brány do chrámu ve Sk 3). Nepochybuje a stojí na své víře. To je Petrův přístup k tomuto zázraku. Eneášův přístup k zázraku je v jeho reakci. Ani on nepochybuje, stojí na víře, že se uzdravení stane, a v té víře se postaví i fyzicky. Petr dává ve víře a Eneáš přijímá ve víře. Vidím tam ale i jinou rovinu, proč byl tento zázrak možný a proč přinesl obrácení množství lidí. Byla to láska k bližnímu, zájem, soucit s trpícím a praktická služba. To jsou esence zázraků vedoucí k obrácení. Přesně tímto způsobem žil a sloužil Pán Ježíš a Petr se to od Něj moc dobře naučil.
V naší vyspělé Evropě nejsme na zázraky tohoto typu zvyklí a zmínky o nich rádi přehlédneme nebo smeteme rychle ze stolu s výmluvou typu: „to je jen pro rozvojové země, kde není dobré zdravotnictví.“ Chvála Pán Bohu za výborné české zdravotnictví a chvála Pánu Ježíši za moc jeho jména.
Iveta Procházková (kancelář VV)
