‍

Úvodník

Milí bratři a milé sestry,

před vámi je poslední, čtvrté číslo našeho Zpravodaje v tomto roce. Jak rychle ten čas letí. Léto je pryč a s ním i všechny sluncem zalité akce, tábory, kemperence, pobyty. Pro spoustu z nás začal nový školní rok, ať už v roli studentů nebo rodičů. Dny se krátí a práce je stále nad hlavu. Chci vás povzbudit k pozastavení se a k načerpání povzbuzení v textech, které máte nyní před sebou. Mě osobně velmi povzbudil text od bratra Olega Gricyka, ve kterém popsal týdenní pobyt pro ukrajinské maminky s dětmi, který uspořádal s bratry a sestrami v Praze.

Čekají na vás také svědectví z první letní školy BJB, která se konala v novém konferenčním centru Immanuel v Malenovicích. Strávit společně týden nad Biblí se rozhodlo 23 lidí z 12 různých sborů z celé republiky. To je skvělé a povzbuzující!

S přáním požehnaných dnů,

Magdalena Perec

‍

‍

‍

Slovo předsedy

Tak už máme zase podzim. Věřím, že jste si v letních měsících dobře odpočinuli a nabrali nových sil. Léto je ale také období, které využíváme ke sdílení Dobré zprávy s lidmi. Pořádáme příměstské tábory, dětské a dorostové tábory, pobyty mládeže, English campy, Multicampy nebo sborové dovolené. Setkáváme se s přáteli při grilování na zahradě. Když slyším a vidím (třeba na sociálních sítích), kolik nejrůznějších misijních aktivit se v minulých měsících konalo v našich sborech a skrze naše sbory, naplňuje mě to opravdu vděčností: uvědomujeme si, že máme poslání!

Začal nový školní rok a s ním se po prázdninách rozběhl pravidelný sborový život. Kromě nedělních bohoslužeb se opět setkávají různé skupiny, skupinky, dorost, mládež, maminky s dětmi, senioři apod. Chceme, aby uprostřed nás a našich setkávání byl přítomný živý Pán Ježíš. Chceme ho hlouběji poznávat skrze jeho Slovo, abychom ho více milovali a upřímně následovali svým životem. Chceme také růst ve vzájemné praktické lásce a službě. Zároveň víme, že v žádném sboru nemůže jít jen o to, aby byly dobře „zajištěny služby“.

Víme, že církev tady není jen pro křesťany a jejich blaho. Boží náruč je otevřená mnohem víc, než si možná připouštíme, protože Bůh chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu (1 Tm 2,4). Proto i my chceme, aby naše sbory byly otevřenými společenstvími pro naše bližní. Abychom byli světlem a solí tomuto světu. Chceme nést radostné a srozumitelné svědectví o živém Bohu svým životem i svými slovy. Možná nám to tak nepřipadá, ale lidé hladoví po lásce, upřímnosti, pravdivosti, naději a smyslu – a my jsme tyto hodnoty našli v Kristu. My známe Toho, který je zdrojem pravého života!

Tyto řádky píšu v době, kdy do konference BJB „Mission Possible – Jsme posláni“ v Litoměřicích zbývá jen pár týdnů. Modlím se, abychom napříč generacemi i sbory prožívali radost a nadšení z toho, že jsme posláni! Každý z nás v kontextu vlastního života a svého sboru. Naše společná misijní vize do roku 2035, kterou jsme přijali na dubnovém Sjezdu delegátů BJB, to nejsou jen jakási čísla na papíře. Opravdu chceme v každém sboru vidět nové lidi, kteří vyznávají svoji víru v Krista ve křtu.

Opravdu chceme vidět nová společenství na nových místech. Opravdu chceme mít nové vedoucí našich společenství. Věřím, že naše poslání není nemožné, ale že je možné. Že se jen více zaměřujeme na to, proč tady jako církev jsme od samotného počátku. Znát Boha a činit ho známým v tomto světě. Pán Ježíš by nás nevysílal do světa, kdyby nevěřil v uskutečnitelnost svého poslání.

Jdeme v jeho moci, v síle jeho Ducha. On je živý Pán všech pánů a Král všech králů. Jemu je dána veškerá moc na nebi i na zemi. On však zvítězil skrze sebeobětování.
I my, pokud půjdeme za naplněním jeho poslání, budeme muset dávat stranou naše vlastní pohodlíčko a náš klídek, budeme muset vést hluboký duchovní zápas o jednotlivce i rodiny, budeme muset hledat a zkoušet nové formy a způsoby, jak oslovit dnešní generaci, jak činit Kristovy učedníky – prostě nás to něco bude stát.

Ale stojí to za to! Milí přátelé, přeji každému z nás k tomuto poslání nové Boží zmocnění a nadšení pro Ježíše.

Pavel Coufal

‍

‍

Téma: Buďme požehnáním - Mission Possible 2035

Minulý týden jsem byl na koncilu EBF. Vyučoval tam jordánský profesor Starého zákona, žijící v Nazaretě. Velmi mě oslovilo jedno jeho vyučování, ve kterém mluvil o povolání Abrahama v Genesis 12,1-3. Vysvětloval, že lepší překlad Božího povolání pro Abrahama je "buď požehnáním" místo toho, jak se to často překládá "budeš požehnáním". A jak být požehnáním? Skrze jeho potomka - Ježíše Krista. Zarezonovalo to mým srdcem, protože to je to, co je i naší misií. V Ježíši Kristu jsme přijali velké požehnání, které proměnilo naše životy, smýšlení, postoje i cílovou destinaci. A Pán Bůh nás skrze toto slovo vybízí, abychom byli i my požehnáním pro druhé. Abychom jim přinášeli, jak skutky, tak i slovy, mocnou naději a velké požehnání, které je v Ježíši dostupné všem národům. Spojilo se mi to s naší nově přijatou misijní vizí MIssion possible 2035. Chceme se modlit a pracovat na tom, abychom mohli do roku 2035 vidět 2035 nových obrácených, 20 nových sborů a 35 nových vedoucích.

Čísla jsou jen dobří ukazatelé, ale podstatou jsou proměnění lidé a komunity. Věřím, že chceme být požehnáním druhým a přinášet jim dobrou zprávu evangelia proto, aby jejich životy a komunity mohly prosáknout Boží velikostí, láskou, bázní, spravedlností i milostí. A být požehnáním můžeme být různými způsoby. Někdy stačí úsměv, drobná pomoc či vstřícné gesto. Někdy to může být modlitba za druhé. Jindy ukázání slovem či skutkem na Ježíše a jeho evangelium či pomoci někomu Ježíše najít. Toužím po tom, abychom jako církev nebyly vnímáni jako nepotřebná či zastaralá instituce, ale jako společenství, které je požehnáním skrze Ježíše Krista pro druhé. Nebuďme jen uzavření do sebe, řešící jen své problémy, myslící jen na sebe. Někdy jsme zavaleni svými věcmi natolik, že nevidíme nebe plné hvězd a obrovské obzory, které nám Hospodin chce otevírat. Vnímáme tvrdou půdu a ne obrovské pole, které je připraveno ke žni. Pán Bůh řekl Abrahamovi “buď požehnáním”. Věřím, že to platí stále i pro nás jako jeho duchovní potomstvo. Modleme se za to, abychom byli požehnáním, přemýšlejme jak být požehnáním.

A buďme požehnáním.

Vladimír Zeman

‍

Kázání

Misijní lid: Poslání církve podle Ježíšovy modlitby (Jan 17)

Pravá církev je povolána být ve světě světlem Kristovým, žít v lásce a plnit své poslání sdílením evangelia s druhými.

Proč jsme jako křesťané ještě na zemi? Pokud Bůh touží, abychom dosáhli pravdy, svatosti, radosti a jednoty, proč nás hned nevezme do nebe, kde bychom tyto vlastnosti prožívali naplno? V nebi přece nebude žádná bolest, žádné slzy – jen dokonalá radost a plné poznání Boha, jak říká apoštol Pavel v 1. Korintským 13:12: „Nyní vidíme jako v zrcadle, zastřeně, ale potom uvidíme tváří v tvář.“ Proč tedy zůstáváme tady? Odpověď nacházíme v Ježíšově modlitbě v Janově evangeliu v 17. kapitole. Tato modlitba odhaluje klíčové znaky pravé církve – mezi ně patří poslání. Ježíš se modlí: „Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa“ (Jan 17:18). Církev nemá být jen společenstvím věřících, kteří hledají pravdu, svatost, radost a jednotu (za které se Ježíš v této kapitole také modlí). Je povolána jít do světa a nést Kristovo světlo, jeho lásku. V tomto slově se zaměříme na to, co znamená být „misijním lidem“ a jak láska dává tomuto poslání smysl.

1. Poslání církve: Být ve světě, ne od světa

Slovo „misie“ pochází z latinského „mittere“, což znamená „poslat“. Ježíš nás posílá do světa, stejně jako byl On poslán svým Otcem. Ale co to znamená? Často se jako křesťané snažíme od světa oddělit, abychom se chránili před jeho zkažeností. Vytváříme si vlastní školy, nemocnice, rádia či televize, abychom se vyhnuli kontaktu se světem. Ale pokud by Bůh chtěl, abychom byli úplně odděleni, už by nás vzal k sobě do nebe. Být ve světě neznamená stát se stejným jako je svět. Znamená to žít mezi lidmi, kteří Boha neznají, přátelsky se o ně zajímat, být jim blízko a svým životem a poté i slovy ukazovat na Krista. Pravá církev se liší od světa svými hodnotami – pravdou, svatostí, radostí a jednotou – ale tyto hodnoty má nést ven, ne je skrývat. Příklad: Představte si, že jste svíčka v temné místnosti. Když svíčku schováte pod stůl, nikomu neposvítí. Ježíš nás nazývá „světlem světa“ (Matouš 5:14). Pokud své světlo skrýváme, jak může svět vidět Krista? Misijní poslání znamená být světlem tam, kde je tma – ve škole, v práci, mezi přáteli.

2. Láska jako základ poslání

Nejdůležitějším znakem pravé církve je láska. Bez lásky ztrácejí ostatní znaky – pravda, svatost, radost, jednota i poslání – svůj smysl. Apoštol Pavel v 1. Korintským 13 říká, že láska je největší ze všech darů, protože dává hodnotám církve pravý obsah. Ježíš to potvrzuje v Janově 13:34–35: „Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali… Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ Co se stane, když lásku oddělíme od ostatních znaků církve? Když oddělíme lásku od radosti – co nám zbude? Požitkářství a nevázanost, ale bez posvěcující radosti, kterou nacházíme ve vztahu k Pánu Ježíši Kristu. Oddělme lásku od svatosti a zůstane nám samospravedlnost a určitý druh sebeuspokojení, kterým byli charakterističtí farizeové – tehdejší náboženská elita Izraele. Farizeové vedli podle zásad svatý život, ale Ježíš jim ukázal na jejich povrchnost a tak jej neváhali zabít. Protože spravedlnost ve vlastních očích druhé odsuzuje. Oddělme lásku od pravdy a dostaneme trpkou ortodoxii – jediný a správný způsob služby Bohu. Dostaneme určitý druh učení, které je možná správné, ale nikoho nezíská, protože je zahleděné na dokonalost a nezná milost. Oddělme lásku od misie a dostaneme imperialismus a kolonialismus v církevním rouchu. Zůstane u pouhého náboru do církve, která ovšem nemá co nabídnout. Oddělme lásku od jednoty a brzy nastane tyranie. Bude to pouhá struktura, která nemá šanci se udržet, protože není spojena láskou v Kristu Ježíši a brzy přinese rozdělení, zahořklost a nenávist. Naopak, když láska prostupuje všechny tyto vlastnosti, dává jim život. Láska k Bohu nás vede k radosti z toho, jaký je a co pro nás udělal. Láska k Ježíši nás inspiruje k svatosti, touze být Mu podobní. Láska k Božímu slovu nás přivádí k pravdě. Láska k lidem nás motivuje k misii, protože chceme, aby poznali Krista. A láska k bratřím a sestrám v církvi buduje skutečnou jednotu.

3. Boží láska jako zdroj našeho poslání

Boží láska je základem všeho. Už ve Starém zákoně vidíme, jak Bůh miloval svůj lid, i když jej často zrazoval a opouštěl. Nejvyšším projevem Boží lásky je však Ježíšův kříž. Jan 3:16 říká: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ Na kříži vidíme, jak hluboce nás Bůh miluje. Tato láska nám dává sílu milovat druhé a plnit naše poslání. Příklad: Představte si souseda, který prochází těžkým obdobím – třeba ztratil práci nebo se potýká s osamělostí. Když mu v lásce pomůžete – třeba ho pozvete na kávu nebo mu nabídnete praktickou pomoc – ukazujete mu Kristovu lásku. Možná to otevře dveře k rozhovoru o víře. Takto vypadá misijní život. Jak se ale dozvím, že má problém, když mi na něm nebude záležet, když se ho nezeptám, když se zavřu před světem?

4. Aplikace: Jak žít jako misijní lid?

Církev je povolána být ve světě světlem a solí, nést Kristovu lásku všude, kam jde. Jak to můžeme dělat? Buďme přítomni ve světě: Navazujme vztahy s lidmi, kteří nejsou křesťany. Pozvěte kolegu na oběd, zapojte se do komunitních aktivit, buďte otevření k rozhovorům. Žijme Kristovu lásku: Naše činy – laskavost, štědrost, odpuštění – mohou mluvit hlasitěji než slova. Buďme příkladem Kristovy lásky. Sdílejme evangelium: Když přijde příležitost, mluvme o tom, co pro vás Ježíš znamená. Nemusí to být kázání – někdy stačí sdílet svůj příběh. Spoléhejme na Boží lásku: Pravidelně se modlete a čtěte Písmo, abyste čerpali sílu z Boží lásky. Bez Něj nemůžeme milovat druhé skutečně.

Otázky k zamyšlení:

Kde ve svém životě mám příležitost být světlem pro druhé? Jak projevuji Kristovu lásku lidem kolem sebe? Jsou místa, kde se spíše izoluji od světa, než abych do něj přinesl evangelium? Co mě brání milovat druhé tak, jak Ježíš miluje mě?

Jsme tady na zemi, protože Bůh má pro nás poslání. Jako církev jsme posláni do světa, abychom nesli Kristovu lásku, pravdu a naději. Tato láska, kterou vidíme na kříži, je zdrojem všeho, co děláme. Ať nás Bůh vede k tomu, abychom byli misijním lidem, který miluje Boha, miluje druhé a svým životem ukazuje na Krista.

Pavel Mrázek

Rozhovor

Otevření Runway Hub v Brně - Bystrci - Odpovídali manželé Daniel a Bára Jelisejevovi

Před nedávnem jste u vás v brněnské části Bystrc otevřeli “Runway Hub”. můžete nám přiblížit, co samotný pojem “Hub” vlastně představuje?

Daniel: Pojem hub z angličtiny překládáme jako uzel či střed, nebo i “rozbočovač” (taková stanice s USB vstupy, která se dá zapojit do počítače). Jde o metaforu pro propojení nás jako církve s komunitou lidí okolo prostřednictvím množství aktivit, které jsme dělali doteď a plánujeme je dělat i v budoucnu. A když se lidé propojí s námi jako s církví, mohou se propojit i navzájem mezi sebou a posléze i s Bohem. Vidíme tam ten vztah mezi lidmi a mezi člověkem a Bohem.

Jak a kdy otevření proběhlo, kolik se ho zúčastnilo lidí?

Daniel: Bylo to v neděli 7. září od 14 hodin. Program byl relativně volný, zahrála kapela složená z lidí z církve, dál jsme tam měli skákací hrad a další stanoviště pro děti, kde si mohli hrát. Po celou dobu byla otevřená také kavárna a kávu jsme rozdávali zdarma. Dezerty přinesli lidé ze sboru. Celkem dorazilo zhruba okolo dvou set lidí.

Běžně se na bohoslužbách v Bystrci schází okolo 30 lidí. Na to otevření se nám podařilo pozvat spoustu nevěřících kamarádů, kteří jinak na bohoslužby nechodí. Dorazilo také mnoho lidí ze sboru na Smetance. V týdnu předtím nám s přípravami pomohl místní americký sbor.

‍

Jak to bude se zmiňovanou kavárnou? Zůstává otevřená i přes týden?

Bára: Kavárna funguje během dne od pondělí do pátku. Doufáme, že díky tomu se celý prostor stane přístupnějším a otevřenějším pro lidi z okolí, kteří si tam zvyknou chodit a nebudou se pak “bát” přijít v neděli, nebo na nějakou speciální akci. Věřím, že to bude dobrý prostor pro navázání vztahů s lidmi z Bystrce. Máme i domácí pečivo, které přímo na místě připravuje jedna paní ze sboru, která se každý den stará o to, aby byl pult zaplněný.

Jakým způsobem spolupracujete s brněnským sborem?

Bára: Brněnský sbor hodně podpořil celý nákup naší budovy, ta budova aktuálně brněnskému sboru přímo patří. Lidé z našeho mateřského sboru nás podpořili jak finančně, tak i přímým zapojením, chodili nám pomáhat na brigády, protože část té budovy jsme stavěli sami. Lidé z brněnského sboru také pomáhali přímo při otevíračce. Takže ta spolupráce tam je, a my jsme rádi, že můžeme mít ten mateřský sbor, který nás podporuje a pomáhá nám, když je potřeba.

Současně se snažíme fungovat samostatně, ale myslím, že ještě nějakou dobu potrvá, než budeme schopni se úplně osamostatnit. Například mládež zůstává společná s brněnským sborem, my se soustředíme spíš na outreach aktivity pro nevěřící děti, na kterých je zveme na mládež.

Naším cílem není udělat kopii sboru na Smetance. Jsme rádi že můžeme spolupracovat a vytvářet něco nového, sbor, který bude přístupný lidem zvnějšku, který bude srozumitelný dnešní době.

Daniel: Ještě bych doplnil, že kromě kavárny, která je v provozu od 7 do 17 hodin ve všední dny, máme v plánu budovu používat k nedělním bohoslužbám, které jsou jednou za 14 dní. Zbývající neděle chceme pokrývat jinou aktivitou, kterou zatím plánujeme. Současně chceme prostor využít na cestopisné přednášky, kvízy, zkrátka jak už vyplývá z toho názvu “hub”, chceme tu být pro tu komunitu. Zároveň je naše kavárna laděná velmi family-friendly, máme i dětský koutek. Chceme získat co nejvíce kontaktů na lidi z okolí, sblížit se s nimi a ukázat jim, že církev může být srozumitelná.

Kde jste se vlastně scházeli předtím? Jak moc byla nová budova potřeba?

Od roku 2021 doteď jsme se scházeli v menším komunitním centru, v prostoru, který původně sloužil jako večerka. Kapacita byla ale maximálně třicet lidí, což bylo málo… jen v našem týmu je nás dvacet. Plus jsme měli problém se zabavením děti, prostě na to nebyl prostor. Dělali jsme to i tak, že děti se během bohoslužby na svůj program odebrali do bytu jednoho z členů sboru, ale to se nám neosvědčilo - jednou takhle přišel poprvé někdo zvenku, a právě kvůli tomuhle už se do starého prostoru nevrátil… No a teď po rekonstrukci už opět chodí a dokonce má zájem o křest. 🙂 Ve starém, menším centru chceme i nadále dělat různé aktivity, kluby pro menší děti, pro teenagery, pro maminky s dětmi, vyrábění, anglické večery, prostě taková všehochuť.

ptala se Magdalena Perec

‍

Představujeme

‍

Představujeme vám novou koordinátorku komunikace, Veroniku Pavlovou.

Verčo, můžeš nám představit svoji pozici, kterou nyní v BJB zastáváš? Co si pod slovním spojením „koordinátorka komunikace“ vůbec máme představit?

Nad názvem koordinátor komunikace jsme chvilku přemýšleli, ale mělo by to nejlépe vystihovat to, co budu dělat. Sbory i jednotlivé odbory dělají spoustu skvělých věcí, chyběl ale člověk, který by se zaměřoval na to, abychom o těch skvělých věcech navzájem věděli. Mojí rolí tedy je informovat sbory a odbory a sdílet informace o tom, co bude probíhat, a o tom, co už proběhlo.

Co tě k této pozici přivedlo?

Mám za sebou velmi rozličný seznam prací, které jsem dělala, ale teď po mateřské mě opět čekalo rozhodnutí, co dál. V době, kdy jsem byla na mateřské, jsem se začala věnovat sociálním sítím a webu našeho sboru (BJB Vysoké Mýto). Chtěla jsem, aby byl co nejvíc aktuální a šel s dobou. Když přišlo rozhodování, co po mateřské, modlila jsem se, abych to, co umím, mohla dělat pro církev, a v té době ke mně přišla informace, že Výkonný výbor někoho takového hledá. Zároveň sestra, která měla v našem sboru na starost administrativní záležitosti, šla na mateřskou, a tak teď pracuji jeden den pro Výkonný výbor a dva dny ve sboru.

Jak vidíš budoucnost komunikace v rámci naší jednoty?

Když přemýšlím nad tím, jak by měla probíhat komunikace, chtěla bych, aby moje působení mělo za výsledek, že jednotlivé sbory budou vědět, co všechno se děje, a zároveň kazatel nebude jediným, kdo musí všechno ve svém sboru komunikovat. Chtěli bychom vytvořit síť lidí, která bude předávat informace jednotlivým lidem ve sborech, a já se vynasnažím, aby předávané informace měly co nejlepší formu a úroveň.

A na závěr – co tě v posledních dnech povzbudilo?

Tento týden jsem měla možnost zúčastnit se setkání všech našich odborů a byla jsem povzbuzená, kolik různých skvělých věcí se děje a jak jsou jednotlivé týmy zapálené pro svou službu.

‍

Informace z jednání VV BJB (3. září 2025)

Výkonný výbor se na svém jednání věnoval zejména naplňování vize Mission Possible 2035.
Sestavujeme přehlednou mapu úkolů na příštích deset let, připravuje se „jízdní řád“ pro aktuální školní rok.
Konkrétní plán bychom chtěli představit na příštím SD v roce 2026.
Proběhla konference Mission Possible – Jsme posláni (24. - 26. října, Litoměřice, www.mp2025.cz). Připravený program, jsme doplnili o seminář v ukrajinštině.

V září a říjnu budou probíhat regionální pastorálky (15. září - Šumperk, 6. října - Praha, 7. října - Karlovy Vary), na kterých bychom bychom chtěli kazatele seznámit s programem a diskutovat s nimi o celkové misijní vizi BJB.

VV se ohlédl za letošní Letní školou a programem Timoteus 2, kde je v současnosti 17 studentů. Byly stanoveny termíny pro Letní školu 2026 (2. - 7. srpna 2026) a Pastorálku 2026 (9. - 11. června 2026).

Od října bude zahájen kurz pro pracovníky s dětmi v nedělních besídkách, je o něj velký zájem; zvažujeme dodatečný speciální seminář o práci s dětmi s ADHD.

V rámci Vzdělávání na cestě plánujeme nový kurz pastoračních dovedností na školní rok 2026/27.

Z odborů a komisí zazněly informace o blížícím se setkání všech odborů v centru Immanuel, stanovisku odboru pro manželství a rodinu k otázce rozvodů a nových sňatků, plánované konferenci o doprovázení umírajících (připravuje OMR na sobotu 29. listopadu v Pardubicích). Z misijního odboru přišel podnět k dotazníkům k letním táborům sborů, odbor mládeže uspořádal úspěšnou letní „Kemperenci“. Na září 2025 připravuje br. Vladimír Zeman návštěvu misijního týmu z USA ze Severní Karolíny, který by měl zájem o dlouhodobější partnerství s našimi sbory.

Informace ze sborů:

Děčín - projekt obnovy sboru se nepodařilo realizovat, protože manželé, se kterými jsme počítali, se rozhodli odstěhovat z Děčína. Všichni členové jsou v pokročilém seniorském věku a není v jejich silách postarat se ani o běžný provoz domu, nemluvě o potřebných opravách (výměna střechy, oken, elektroinstalace, vody, odpadů a ústředního topení). Když pak navíc došlo k havárii ústředního topení a vyplavení části domu, členské shromáždění projednalo záměr dům prodat. Konečné rozhodnutí bylo ještě odloženo k modlitbám, ale protože jiné řešení nebylo nalezeno, další členské shromáždění prodej schválilo. Sbor nechtěl anonymního kupce, kdy by modlitebna byla využívána k účelu, se kterým by třeba nesouhlasil, a jsme rádi, že se našel zájemce z prostředí BJB, který za dům nabídl tržní cenu, bude v Děčíně bydlet a se sborem a církví aktivně spolupracovat. Na stávající adrese nadále zůstává sídlo sboru. VV poděkoval br. Plevovi za jeho službu službu v Děčíně a jeho pomoc sboru v tomto náročném období.

Vysoké Mýto - V září proběhla instalace nového kazatele bratra Davida Plevky.

Brno - v září byla otevřena nová budova stanice v Bystrci.

Praha - Skupina Světlo Prahy se nově schází v prostorách Sboru XXI. století, sbor zvažuje také další rozvoj služby ve Slaném.

Vydavatelská činnost:

Připravili jsme anketu pro sbory k časopisu Rozsévač.

Ve spolupráci se slovenskou BJB, vychází kniha „Nezapomínáme“, která bude k dispozici na konferenci v Litoměřicích a na webu.

Slova života pro rok 2026 budou letos zaslána v listopadu na sbory poštou.

Finance: 

‍V oblasti organizace a financí byla schválena smlouva o pokračování finanční podpory ze strany Maďarské baptistické jednoty pro službu bratra Józsefa Kéri mezi neslyšícími. VV souhlasí se změnami dotace pro sbor ve Vysokém Mýtě. Novou spolupracovnicí VV v oblasti komunikace se stává Veronika Pavlová, která bude pomáhat BJB i odborům s propagací akcí a komunikací na sociálních sítích. VV diskutoval také dlouhodobou koncepci financování pracovníků odborů, v tématu budeme pokračovat na setkání odborů v centru Immanuel.

Další jednání VV proběhne 19. listopadu 2025

Zprávy z BJB - Boží otevřené dveře v Praze

„Bůh ve svém svatém příbytku je otcem sirotkům a ochráncem vdov“ (Ž 68,6). Tento verš se stal živou skutečností během jednoho srpnového týdne v Praze.

Naše církev měla tu čest přivítat skupinu ukrajinských vdov a jejich dětí, které přijely přímo z prostředí války. Už více než tři a půl roku žijí tyto rodiny pod neustálou hrozbou raket, ztrát a strachu. Když odjížděly, mnohé matky nám se slzami říkaly: „Toto byl první týden od začátku války, kdy jsme mohly spát v klidu.“ Tato věta vystihuje vše. Boží láska se ukázala ne v teorii, ale v tom, že mohly zažít bezpečí, ticho, klidný spánek a pocit, že jsou opravdu přijaty.

Na začátku jsme sami nevěděli, zda se projekt podaří. Byl to víc než organizační úkol – lidsky to byla nemožnost. Nebyly peníze, nebylo jisté, zda seženeme dopravu, a jen málokdo si dokázal představit, že by bylo možné postarat se o padesát lidí najednou. Někteří říkali: „To je příliš odvážné, to nepůjde.“ A měli pravdu – z lidského pohledu to skutečně nevypadalo nadějně. Ale my jsme věřili, že Bůh, který nám tu myšlenku vložil do srdce, ji také uskuteční. Modlili jsme se a čekali, jak se On sám postará. A právě tehdy, když všechno vypadalo jako slepá ulička, začaly se objevovat první paprsky naděje.

Objevili se dobrovolníci, kteří byli ochotni věnovat svůj čas i síly – vařit jídlo, doprovázet rodiny, starat se o děti. Poté přišlo několik štědrých darů, které pokryly část potřeb. Bylo to povzbuzení, ale stále jsme měli sotva pětinu nezbytného rozpočtu. Ubytování nebylo vyřešené a rodiny, které by si vzaly vdovy a děti domů, se přihlásily jen v malém počtu. Pamatuji, jak jsem ve sboru řekl: „Možná to zvenku vypadá, že máme vše pod kontrolou. Ale nemáme nic. Nevíme, jak to dopadne. A právě to je cesta víry – nejít jen tam, kde máme všechno spočítané, ale následovat Boží volání.“

A tehdy se stalo něco, co nikdo z nás nemohl naplánovat. Otevřely se dveře do místa, o kterém bychom si nikdy netroufli ani uvažovat – hotel Hilton. Dva hotely Hilton v Praze nám nabídly dvacet pokojů, kde bylo možné ubytovat všechny vdovy a děti. A to zcela zdarma. Bylo to jako odpověď přímo z nebe. Viděli jsme na vlastní oči, jak se Bůh stará o sirotky a vdovy. Když jsme stáli před zdí, On ji rozestoupil. Když jsme nevěděli, kde vzít prostředky, On je poskytl. A když jsme byli na pokraji malomyslnosti, On nám dal novou odvahu. Nikdo z nás nečekal, že Bůh otevře dveře právě do takového místa.

Když ženy dorazily a dozvěděly se, že budou bydlet v hotelu Hilton, mnohé tomu nemohly uvěřit. Jedna z matek tiše zašeptala: „Lidé jako my v takových hotelech nebývají.“ A přece se to stalo – ne proto, že by si to zasloužily, ale proto, že Bůh chtěl ukázat svou laskavost. To, co se zdálo nemožné, se krok za krokem stávalo skutečností. A my jsme věděli, že to není dílo lidské šikovnosti, ale Boží moci a milosti. Největší odměnou za všechny starosti ale nebyly naše vlastní pocity. Byla to svědectví matek.

Jedna řekla: „Poprvé jsem spala celou noc bez strachu.“ Druhá dodala: „Tady jsem si připadala jako člověk, na kterém ještě někomu záleží.“ Pro děti to byl týden radosti, kterou už dávno nepoznaly. Válka jim vzala otce i dětství. A přece v Praze znovu zazněl jejich smích – v Zoo, v aquaparku, při hrách na hřišti. Matky mluvily o kontrastu mezi životem doma a tím, co zakusily zde: doma se probouzely do nejistoty, v Praze objevily klid, čistotu a péči, kterou nečekaly. „Jako bychom vstoupily do jiného světa,“ říkaly. Hilton se pro ně stal víc než jen hotelem. Byl symbolem pokoje, bezpečí a znovunalezené důstojnosti.

Každé ráno našly v pokojích malé doteky péče – čistě upravené lůžko, pořádek, pozornost personálu. Byly to drobnosti, které ale nesly velký význam: připomínaly, že na nich někomu záleží. A právě proto se pro ně Hilton se stal obrazem evangelia – Boží štědré lásky, daru, který převyšuje všechna očekávání a je víc, než bychom se kdy odvážili prosit. A když jsme viděli, co všechno Bůh učinil, naše srdce se naplnila vděčností. Nebylo možné si myslet, že jsme to zvládli sami. Každý krok byl Jeho dílem a my jsme směli být jen u toho.

‍

A právě tady se chceme obrátit k vám, bratři a sestry, protože i vy jste byli součástí tohoto zázraku.

Každý takový okamžik byl poselstvím: „Nejste sami. Bůh vás vidí.“ Mnohé matky se ptaly: „Proč to děláte? Proč někdo, kdo nás ani nezná, věnuje tolik času, peněz a péče?“ Byly to upřímné otázky. A naše odpověď byla jednoduchá: „Protože Bůh nás první miloval.“ (1J 4,19). Evangelium se ukazovalo nejen ve slovech, ale i ve skutcích – v trpělivosti, přítomnosti, naslouchání, v ochotě být s nimi od rána do večera. Většina z nich navštívila poprvé evangelikální sbor, slyšela kázání a dobrou zprávu o Kristu. Pro mnohé to byl první krok k prolomení nedůvěry vůči církvi.

Semínko bylo zaseto – a věříme, že Duch svatý bude dál pracovat v jejich srdcích, aby jednou poznaly Ježíše nejen jako jméno, ale jako osobního Spasitele. Když se ohlížíme zpět, vidíme Boží věrnost. To, co začalo jako nemožný nápad, se stalo skutečností. Bůh otevřel dveře a vy jste se stali nástroji Jeho lásky. Každý dar, každá modlitba, každý čin se proměnil v ovoce s věčnou hodnotou. Možná se zdá, že naše úsilí je jen kapkou v moři bolesti, ale v Božím království i ta nejmenší kapka nese velký význam.

Pán Ježíš řekl, že i pohár studené vody podaný v Jeho jménu nezůstane bez odměny (Mt 10,42). Tento týden v Praze se stal důkazem, že církev může být místem naděje. Že v jednotě a obětavosti můžeme přinášet světlo tam, kde vládne tma. A že evangelium není jen poselstvím slov, ale životem, který se dává druhým. Celkové náklady na týdenní pobyt, bez započtení ubytování, dosáhly téměř 400 000 Kč. Bylo to o něco méně, než jsme původně očekávali, když jsme počítali s částkou kolem 10 000 Kč na osobu. Náklady se snížily díky slevám v pražské Zoo a aquaparku, ale také díky obětavosti našeho týmu. Dobrovolníci celý týden vařili jídlo zdarma a jedna rodina ze sboru na Vinohradech dokonce připravila dvě večeře pro všechny na své vlastní náklady. A co je nejdůležitější – díky vám a vaší poslušnosti Hospodinu byly všechny výdaje plně pokryty.

Proto vás, bratři a sestry, povzbuzujeme: pokračujte ve službě. Nikdy nevíme, jak hluboce se Bůh může dotknout srdce skrze zdánlivě malý čin lásky. Ale víme jistě, že On všechno používá k dobrému. Ať je Mu za to vzdána veškerá sláva – nyní i na věky.

Letní škola BJB

„Jděte [tedy] a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku.“ Matouš 28,19-20

Slova Pána Ježíše, která říkal svým učedníkům v posledních společných chvílích na Zemi nejsou pouhými frázemi, ale něčím, co by mělo mít přesah. Něčím, co by v nás mělo silně rezonovat. Proto mě těší, že si tento význam vzalo BJB k srdci a rozhodlo se s tím něco dělat, nenechat to jen tak. Během tohoto léta jsme se mohli setkat na Letní škole BJB v překrásném konferenčním centru Křesťanské akademie mladých v Malenovicích na východě naší republiky.

Sešlo se nás celkem 23 bratrů a sester z 12 sborů BJB (z toho 15 studentů programu Timoteus). Vždy je pro mě velkým povzbuzením vidět ostatní, kteří jsou zapálení do vzdělávání v Písmu a teologii. Nezáleží na věku, pohlaví ani na tom, z jaké části republiky kdo pochází – studovat Písmo můžeme všichni! Věnovali jsme se celé řadě témat s mnoha různými řečníky, takže o kvalitní program bylo postaráno.

Společně s Mirkem Čížkem jsme prosondovali list Efeským, s Petrem Coufalem jsme se zase ponořili do debaty o tom, jak oslovit generaci Z evangeliem. Do systematické teologie jsme se ponořili s naším třídním učitelem Pavlem Coufalem. Díky Martinu Šimkovi jsme si mohli upevnit důležité kroky u první psychické pomoci v krizové situaci, později jsme také s Pavlem Mrázkem probírali téma odpuštění. Celý týden jsme zakončili studiem Kristologie pod vedením Marka Titěry.

Vyučování bylo mnoho a bylo důležité nezůstat sedět (aby se nám nezavařila hlava). Byli jsme tedy občerstvováni jídlem, uvolňováni sportem nebo i procházkami po malebném okolí u Lysé hory a sjednocováni ve chválách a modlitbách. Celý týden byl tedy velice spojovací a věřím, že pro spoustu z nás velice obohacující. Jsem velice vděčný našemu vedení a tomu, že touha po dalším vzdělávání se skutečně naplňuje. Moc se těším na příští rok a chci povzbudit i vás, kdo ještě váháte nad společným studiem Písma – pojďte do toho! Není to jen pouhé „našprtání se učiva“, ale společný a obohacující růst v Písmu.

Jan Bednář, BJB Blansko

Ohlasy účastníků:

DĚKUJI za všechny oblasti a bloky vyučování. Z každého si beru něco hodnotného a přínosného. Pro mě osobně v kontextu mého života a služby považuji asi za největší impulz diskusi s Vláďou Zemanem nad přístupem sdílení evangelia a smyslu, myslím, že je to podnětné jak pro evangelizaci, učednictví, leadership... a je třeba se to učit jako dovednost. Byl to super čas ve společenství a vnímal jsem, jak jsem si odpočinul a zároveň načerpal. Některá z vyučování úplně zahřály a povzbudily. Myslím, že i společné diskuse (po slovech, po filmu,..) byly moc fajn. A vzájemné sdílení se s ostatními o životě s Bohem a co prožíváme ve službě bylo moc přínosem a povzbuzením. Takže bych řekl, že Letní škola přinesla povzbuzení jak do života s Bohem, tak do studia a taky ke službě a sdílení dobrých věcí (obzvlášť evangelia) s ostatními. Misie s Vláďou a Kristologie s Markem, taky Efezským s Mirkem mi přišlo skvělý.

Taky pro mě bylo úžasný slyšet svědectví a moct se ptát večer řečníků, člověk je pak lépe pozná a je to radost slyšet o tom, jak je Bůh vedl a vede v životě. Asi nejvíc silný moment pro mě byl, když jsme dokoukali film a mohli jsme o tom společně ještě diskutovat a přinést to v modlitbách před Pána. Jednak to byl pro mě start něčeho nového s Bohem, protože vstupuju do studia Timotea a to je pro mě krok víry, jednak mě velmi povzbudilo propojit se s dalšími lidmi z BJB, připomenout si, že jsme Boží rodina se sdílenou vizí. Řekla bych, že jsem i víc poznala sama sebe skrze to, čím mě Bůh ve vyučování oslovoval. A celkově mě ten pobyt utvrdil v tom, že pro Boha není nic nemožného a že ta misijní vize, kterou jsme si jako BJB stanovili, s Ním vypadá fakt possible!!

‍

Koncil Evropské baptistické federace

Ve dnech 24.-27.9. 2025 se v hlavním městě Jordánska Ammánu konal koncil Evropské baptistické federace. Oslavili jsme 75. výročí založení EBF, která dnes propojuje 750 000 baptistů v 59 členských jednotách v 52 zemích Evropy, Střední Asie a Blízkého Východu.

Za naši Jednotu se koncilu účastnil předseda VV Pavel Coufal a vedoucí misijního odboru Vladimír Zeman. Jelikož se v rámci koncilu konalo také setkání evropských baptistických žen, účastnily se ho sestry Jana Pospíšilová a Iva Hlavsová z odboru sester. Tématem letošního koncilu bylo „Utkáni společně pro pokoj“ (Wowen Together for Peace).

Připomněli jsme si, že EBF vznikla v pohnuté době rozděleného světa po 2. světové válce a nástupu komunismu, aby nás vzájemně spojovala, povzbuzovala k misii a šíření Kristova pokoje. Během našich společných setkání i vzájemných rozhovorů jsme si mohli více uvědomit a poznat kontext neklidného arabského světa, ve kterém naši bratři a sestry věrně nesou světlo Kristova evangelia. Navzdory často nesnadným podmínkám radostně slouží svým bližním i svým zemím.

Měli jsme možnost navštívit některé sbory, slyšet o obětavé a promyšlené službě baptistických církví i organizací v oblasti misie, sociální péče, humanitární pomoci i kvalitního vzdělávání. Koncil EBF je vždy příležitostí obnovit staré nebo navázat nové vztahy s baptisty napříč regionem EBF. Mohli jsme slyšet zprávy z oblastí společné práce v EBF – teologie a vzdělávání, služba dětem a mládeži, služba migrantům, misie a evangelizace, podpora svobody a spravedlnosti. A také zprávy ze spolupracujících organizací, jako je Baptist World Alliance (Světová baptistická aliance), European Baptist Women United (Evropské baptistické ženy), International Baptist Theological Study Centre (IBTSC – Mezinárodní baptistické studijní centrum v Amsterdamu) nebo European Baptist Mission International (Mezinárodní evropská baptistická misie).

Biblickými výklady nám sloužil Dr. Yohanna Katanacho, profesor biblických studií a akademický děkan z Nazareth Evangelical College v Izraeli. Měl jsem také možnost celému koncilu prezentovat letošní cestu za baptisty do Estonska a Lotyšska „Inspirace 2025“, skrze kterou jsme inspirovali a povzbudili mladé bratry a sestry z našich sborů k misii a zakládání nových sborů.

Na koncilu bylo zvoleno nové vedení EBF. Prezidentem EBF se na dva roky stal bratr Charles Costa z Libanonu a viceprezidentkou sestra Einike Pilli z Estonska. Generální tajemník Alan Donaldson ze Skotska byl potvrzen ve své funkci na dalších 5 let.

Na závěr jsme byli pozváni na příští koncil, který se bude konat 24.-27.9. 2026 v Albánii, tedy v zemi, která byla v roce 1967 prohlášena komunistickou vládou za první ateistický stát na světě, ve kterém bylo náboženství zakázáno. Dnes je v Albánii 10 baptistických sborů s celkem 250 členy a duchovní práce se tam stále rozvíjí. Je to důvod k vděčnosti a zároveň k modlitbám za misii, a to nejen v této zemi.

Odbor mládeže

KEMPERENCE 2025

Poslední srpnový týden proběhl v areálu Word of Life (nesouvisí s církví Slovo života, pozn. red.) v Černé Hoře, 5. ročník baptistické mládežnické Kemperence, jejíž název spojuje myšlenku kempu a konference a vystihuje tak zaměření celé akce. Letošním tématem bylo motto „Žít jinak“, inspirované čtvrtou kapitolou listu Efezským.

„Cílem je společný čas nad Božím slovem – ať už prostřednictvím vyučování (středem kempu je konferenční den nabitý přednáškami a volitelnými semináři), nebo ve chválách, hrách, rozhovorech, diskusích i modlitbách,“ napsal vedoucí pořádajícího Odboru mládeže BJB Pavel Mrázek. Hlavním řečníkem středečního konferenčního dne byl Jakub Limr z KS Mozaika, který řekl: „Je to pro mě výzva, ale ještě víc srdeční záležitost, sloužit mezi mladými. Na Kemperenci jsem jich potkal víc než sto. V rámci tématu ‚Žít jinak‘ jsme na základě Efezským 4 mluvili o tom, jak naslouchání Ježíši a moc svatého Ducha mění náš život. Den protkaný kázáními a semináři
byl plný aplikace, např. čtení Bible metodou Lectio Divina, a vyvrcholil večerem chval.“

Kemp navštívilo 130 registrovaných účastníků, což je dosud nejvyšší počet od jeho vzniku. Prožili jsme požehnaný týden v Boží blízkosti, kdy Pán obnovoval a proměňoval naše srdce, mysl i touhy. Poděkování patří také Jiřímu Voborskému z organizace 10M Foundation, který přivezl tým z USA a podílel se na programu, vedení chval i vyučování.

‍KOMPAS

Jako už tradičně se ke konci září uskutečnilo setkání vedoucích mládeží a jejich týmů, ve kterém mají prostor jak pro rozhovor ve vlastním týmu, plánování a přípravu, ale také v přemýšlení nad tématem, kterým letos bylo učednictví. Bylo nám celkem přes 50 a sešli jsme se letos v konferenčním centru Immanuel. Víkend plný zamyšlení, inspirace v podobě materiálů, knih a odkazů na služby, které jsou mladým vedoucím k dispozici byl zakončen společnou bohoslužbou v neděli dopoledne. Součástí tohoto setkání byly i volby do rady odboru mládeže. Této akce se zúčastnilo celkem 15 mládeží/dorostů

NOVĚ ZVOLENÁ RADA ODBORU MLÁDEŽE

Toto jsou nově zvolení členové rady odboru mládeže: Pavol Andraško (BJB Brno) Milena Benešová (BJB Olomouc) Michaela Exnerová (BJB Brno) Petr Kučera (BJB Praha 3) Matouš Pechman (BJB Litoměřice) Pavel Stehlík (BJB Žatec)

JOZUE 2025/2026 STARÝ ZÁKON

V říjnu proběhne první setkání vzdělávacího programu JOZUE – Starý Zákon. K tomuto vzdělávání se přihlásilo 19 studentů a naše první setkání se uskuteční v Brně. Máme radost z toho, že je tolik zájemců, kteří se hlásí ke studiu a vyjadřují tak touhu poznávat Boží slovo více a hlouběji. Zde je přehled našich setkání v tomto školním roce: 10.-11. října – Brno 29.-30. listopadu – Brno 23.-24. ledna – Praha 27.-28. února – Litoměřice 27.-29. března – Litoměřice 15.-16. května – Praha

DALŠÍ PLÁNOVANÉ AKCE

- regionální setkání Čechy 6.6. regionální setkání Morava – Olomouc

Odbor sester

Setkání EBWU v Jordánsku, 24. – 27.9.2025

Jsem ještě plná dojmů z nádherného a požehnaného setkání na koncilu Evropské baptistické federace, který se konal v hlavním městě Jordánska Ammánu ve dnech 24. – 27. září 2025. V rámci koncilu se konalo i setkání evropských baptistických žen /EBWU/, kterého jsme se spolu se sestrou Ivou Hlavsovou a Ester Jankovičovou ze Slovenska, naší tlumočnicí, též zúčastnily.

Co mi dalo toto mimořádné setkání? Náhled do života křesťanů v současném arabském světě, kdy v jejich podmínkách s odvahou a věrností sdílí evangelium na prvém místě skrze láskyplné vztahy. Velmi mě oslovil jejich důraz na křesťanský sbor jako rodinu a na posvěcený život, sdílení osobních i biblických příběhů.

Navštívili jsme též jeden baptistický sbor na severu Jordánska založený v r.1950 pouze malou skupinkou křesťanů. Dnes má 150 členů, roste díky setkávání během týdne v malých skupinkách. V roce 1997 koupili větší dům, který jim vyhořel. Někdo ho zapálil. Člověk, který to způsobil, nakonec uvěřil a k tomuto činu se přiznal. S členy sboru jsme strávily požehnaný čas při sdílení jejich životních příběhů. To hlavní, o co nás prosili, bylo: „Modlete se za nás“.

Nemohu nesdílet velmi zajímavý příběh ženy, která nás oslovila poté, co se dověděla, že jsme z České a Slovenské republiky. Příběh Guillerminy de Montalyo Podgaiske. „Pocházím z Mexika. Když jsme byly malé holčičky, hrávaly jsme si s mojí sestrou na „nevěsty“. Navlékaly jsme si na prsteníček prstýnky z trávy. Sestra na pravé ruce / tak je to u nás zvykem/, ale já jsem si vždy chtěla navléknout „snubní“ prstýnek na levou ruku. Sestra mi říkávala: „Ale to si tě nikdo nevezme!“ Já ale trvala na svém. Snubní prstýnek jsem chtěla mít na levé ruce, blíž k srdci. Ve škole jsem pak slyšela o zemi v Evropě, která se jmenovala Tschechoslovakia… Ten název mě fascinoval tak, že jsem chtěla v té zemi žít. Po letech jsem šla studovat na biblickou školu do USA, kde jsem se seznámila a později vdala za věřícího muže z Ruska. Navlékl mi snubní prsten na levou ruku! Tak jak je to u vás zvykem! Do Česka, do krásné Prahy jsem se dostala v rámci misijní cesty v 90. letech. S manželem jsme sloužili léta na Ukrajině. Z důvodu současné situace na Ukrajině, žijeme nyní v Polsku. Žasnu nad svými dětskými sny a nad tím, jak mně Pán Bůh i skrze ně připravoval na můj budoucí život a službu ve východní Evropě“.

Jana Pospíšilová, Odbor sester BJB ČR

Odbor pro rodinu

MANŽELSTVÍ A RODINA

Milé sestry a milí bratři, školní rok se již rozběhl a bude v něm řada akcí, na které vás zveme. Kromě vzdělávací konference je možné všechny akce využít také pro pozvání našich nevěřících přátel. Tou největší bude Celostátní setkání rodin 8.- 10.5.2026. Prosíme, zařaďte si tuto akci do svých osobních i sborových programů.

Dále ještě připomenu Vzdělávací konferenci OMR na konci listopadu a lednovou Konferenci pro rodiče v Brně. Lucka a Tomáš Kratochvílovi o minulé Konferenci pro rodiče napsali: „V lednu 2025 jsme se účastnili již našeho několikátého ročníku Konference pro rodiče. Zaštiťoval ji název Labyrint výchovy, což nám přišlo jako výstižné, protože na programu byla aktuální a zároveň ne zcela jednoduchá témata. Osobně nás velmi oslovil program od manželů Kostelníkových, jak ohledně genderu, tak jejich společný seminář o výchově. Dále také program manželů Čermákových a jejich svědectví o výchově dětí v početné rodině. Pro nás jakožto rodiče malých dětí vnímáme jako velký přínos možnost bavit se o věcech, kterým dříve či později budeme s dětmi čelit a naslouchat cenným zkušenostem a radám dalších rodičů či těch, kteří se zabývají danou problematikou do hloubky. “

Znovu připomínáme, že příští rok na jaře bude možnost se opět zapojit do celostátní akce Zveme Česko na rande. Využijme tuto jedinečnou příležitost k oslovení lidí v našem okolí. Pokud byste měli k pořádání Manželských večerů dotazy, můžete se na nás obrátit (Sabina Žitná 777 878 940, sabina@zitny.cz; Marek Žitný 608 601 029, marek@zitny.cz).

Přehled akcí pro zbývající část školního roku 2025/26

7.-9.11.2025 Motivační víkend pro manželské páry – modul II, Čechy

21.-23.11.2025 Motivační víkend pro manželské páry – modul IV

29.11.2025 Vzdělávací konference OMR, Pardubice

12.12.2025 pořad RUB a LÍC 24.1.2026 Konference pro rodiče, Brno

9.-15.2.2026 Národní týden manželství

Jaro 2026 Zveme Česko na rande (Manželské večery s
celostátní mediální podporou)

13.2.2026 pořad RUB a LÍC

6.-8.3.2026 Motivační víkend pro manželské páry – modul II s
překladem do ruštiny

13.-15.3.2026 Motivační víkend pro manželské páry – modul III,
Morava

11.4.2026 Konference pro rodiče, Cheb

10.4.2026 Pořad RUB a LÍC

8.-10.5.2026 Celostátní setkání rodin BJB

12.-14.6.2026 Motivační víkend pro manželské páry – modul I,
Čechy

26.6.2026 Pořad RUB a LÍC

‍

Marek Žitný předseda

‍

Modlitby za sbory

41. týden: 6. – 12. října Uherské Hradiště

42. týden: 13. – 19. října Vikýřovice

43. týden: 20. – 26. října Vsetín

44. týden: 27. října – 2. listopadu Evropská baptistická federace

45. týden: 3. – 9. listopadu Vysoké Mýto

46. týden: 10. – 16. listopadu - Zlín

47. týden: 17. – 23. listopadu - Žatec

48. týden: 24. – 30. listopadu - Odbor pro manželství a rodinu

49. týden: 1. – 7. prosince - Křesťanský bratrský sbor Čjinů

50. týden: 8. – 14. prosince - Myanmarské křesťanské společenství

51. týden: 15. – 21. prosince - Rozsévač

52. týden: 22. – 28. prosince - Československá konvence v USA a v Kanadě

53. týden: 29. prosince – 4. ledna - Aš