Hospodin mi odpověděl, řekl: „Zapiš to vidění, zaznamenej je na tabulky, aby si je čtenář mohl snadno přečíst. Vidění už ukazuje k určitému času, míří neomylně k cíli; prodlévá-li, vyčkej, neboť přijde zcela jistě, zadržet se nedá.“ (Abk 2,2-3)
Poselství proroka Abakuka spočívá v ujištění, že Bůh stále vládne nad světem, i když se zdá, že vítězí zlo. Život je plný otázek – od dětských zvídavých až po složité univerzitní. Ne na všechny otázky však existuje odpověď. Abakuk viděl umírající svět a bolelo ho srdce. Proč na světě existuje zlo? A proč tak často vítězí?
Prorok své stížnosti statečně a s důvěrou předkládá Bohu. Začíná slovy: „Jak dlouho mám Hospodine volat a ty neslyšíš? Křičím k tobě: ‚Násilí!‘ a ty nezachráníš? Proč bezpráví jen přihlížíš?“ V Bibli je mnoho situací, ve kterých lidé kladou Bohu otázky a přinášejí mu svůj nesouhlas i výčitky. Například Marta: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel!“ (J 11,21-22). Známe také otázky a výčitky Joba v jeho přetěžkém utrpení. I Josef, když ho bratři prodali a kupci ho vlekli jako otroka, a později v egyptském vězení se také určitě pral s mnoha otázkami. David napsal: „Mé nohy ale skoro uklouzly, mé kroky málem zbloudily. Začal jsem totiž závidět pyšným, vida blahobyt, ničemných…“ (Ž 73,2-3; B21)
Jakou nespokojenost, otázky nebo výčitky vůči Bohu máš ty ve svém srdci, anebo lidé okolo tebe? Jistý Tom se ptal takto: „Drahý Bože, proč jsi nezachránil to malé děvčátko, co zabili ve škole?“ Odpověď zněla: „Drahý Tome, do škol mám vstup zakázán!“ (Reflektuje situaci v USA, kde v 70. letech byla ze škol postupně vytlačena modlitba i Bible).
Bůh Abakukovi odpovídá: „To, co ti ukáži, se naplní ve stanovený čas. Ten se neomylně blíží. Komu se zdá, že to trvá příliš dlouho, ať vytrvá. Co se má stát, stane se a nikdo to nezadrží. Vzpurní doplatí na své zvrácené touhy a přežijí jen ti, kdo důvěřují Hospodinu.“ (v. 3-4 SNC) Marta po své výčitce na Ježíše říká: „I teď ale vím, že o cokoli požádáš Boha, že ti to Bůh dá.“ Job nakonec dochází k poznání: „Uznávám, že jsi všemocný a že nic nepřekazí tvé úmysly. Ano mluvil jsem, o čem jsem neměl ponětí, o tajemstvích, jež jsou nad mé chápání… Dosud jsem o tobě jen slýchal pověsti, teď tě však na vlastní oči spatřuji.“ (Jb 42,1-5; B21) Josef brzy po svém ponížení a utrpení pochopil, jaký byl Boží plán, a jaký měl smysl. A David říká: „Teprve, když jsem vstoupil do svatyně Boží, pochopil jsem, jaký vezmou bezbožní konec“. (Ž 73,17)
Bez pohledu na Boží svrchovanost, spravedlnost, lásku a milosrdenství ztrácí náš život smysl. V čem by byl smysl život malého dítěte, umírajícího na rakovinu, kdyby tu nebyla naděje v Bohu? V čem je naděje vojáka, umírajícího v nesmyslné válce? V čem vůbec spočívá naděje? Proč žít i dlouhým pohodlným životem bez jisté naděje v Bohu?
Mirek Jersák (Šumperk)
