Říkají: „Hospodin to přece nevidí, Bůh Jákobův se to nedozví!“ Pochopte to, vy tupci největší, kdy rozum dostanete, hlupáci? Ten, který stvořil ucho – copak neslyší? (Ž 94, 7-9; B21)

Ti, kdo v domě Hospodinově jsou zasazeni, kdo rostou v nádvořích našeho Boha, ještě v šedinách ponesou plody, zůstanou statní a svěží, aby hlásali, že Hospodin je přímý, skála má, a podlosti v něm není! (Ž 92, 14-16; CEP)

Věřící vidí Boží velkolepost a raduje se z ní. (Ž 92, 5–6)

Platónův Sókratés popisuje skupinu lidí přikovaných po celý život řetězy ke stěně jeskyně.

O Písni písní se říká, že je erotická. „A povedzte mi, Kefalín, čo vy si predstavujete pod takým...slovom...?“ ptá se major Terazky z Černých baronů.

Hle, jeho lože, lože Šalomounovo! Šedesát hrdinů okolo stojí... Ti všichni mečem vládnou, k boji vycvičeni jsou, proti jakékoliv hrozbě noční každý opásán mečem svým. Nosítka král si zhotovil, král Šalomoun, ze stromů libanonských. Sloupky k nim zhotovil stříbrné, opěradlo zlaté, sedadlo purpurové. Vnitřek je obložen láskou jeruzalémských dcer. Píseň 3,7-10 (B21)