Lévijci opustili své pastviny i své državy a odešli do Judska a do Jeruzaléma, protože je Jarobeám se svými syny vyloučil, aby nesloužili Hospodinu jako kněží. Sám si ustanovil kněze pro posvátná návrší, pro běsy a pro býčky, které udělal. (2Pa 11,14-15)

Toto praví Hospodin: „Netáhněte a nebojujte proti svým bratřím. Každý ať se vrátí do svého domu, neboť se to stalo z mé vůle.“ Uposlechli tedy Hospodinových slov a vrátili se z výpravy proti Jarobeámovi zpět. (2Pa 11,4)

Promluvil k nim podle rady mladíků: „Obtížím vás jhem a ještě k němu přidám. Můj otec vás trestal biči, já však vás budu trestat důtkami!“ Když celý Izrael uviděl, že je král nevyslyšel, dal lid králi tuto odpověď: „Jaký podíl máme v Davidovi? Nemáme dědictví v synu Jišajovu. Každý ke svým stanům, Izraeli! Nyní pohleď na svůj dům, Davide!“ A celý Izrael se rozešel ke svým stanům. (2Pa 10,14.16)

Král Rechabeám se radil se starci, kteří byli v službách jeho otce Šalomouna, dokud ještě žil. Ptal se: „Jak vy radíte? Co mám tomuto lidu odpovědět?“ Promluvili k němu takto: „Jestliže budeš k tomuto lidu dobrý a přívětivý, jestliže jim dáš laskavou odpověď, budou po všechny dny tvými služebníky.“ (2Pa 10,6-7)

Král Šalomoun co do bohatství i co do moudrosti předčil všechny krále světa. Ti všichni se ucházeli o přijetí u Šalomouna, aby slyšeli jeho moudrost, kterou mu do srdce vložil Bůh. (2Pa 9,22-23; B21)

Požehnán buď Hospodin, tvůj Bůh, který si tě oblíbil a dosadil tě na svůj trůn, abys byl králem před Hospodinem, svým Bohem. Protože si tvůj Bůh zamiloval Izraele, aby trval navěky, ustanovil tě nad ním králem, abys zjednával právo a spravedlnost. (2Pa 9,8; B21)