Moji bratří, kteří táhli vzhůru se mnou, zavinili, že lid ztratil odvahu. Ale já jsem se cele oddal Hospodinu, svému Bohu. Onoho dne se zavázal Mojžíš přísahou: ‚Ano, země, na niž stoupla tvá noha, bude navěky patřit tobě a tvým synům jako dědičný podíl, neboť ses cele oddal Hospodinu, mému Bohu.‘ (Joz 14,8-9)

Tak se zmocnil Jozue jedním rázem všech těchto králů a jejich zemí, neboť Hospodin, Bůh Izraele, bojoval za Izraele. (Joz 10,42)

Muži si tedy vzali z jejich zásob, aniž se zeptali na Hospodinův příkaz. Jozue s nimi dojednal pokoj a uzavřel s nimi smlouvu, že jim daruje život a předáci obce jim to odpřisáhli. (Joz 9,14-15; ČSP)

Potom vyhlásil veškerá slova zákona, požehnání i kletbu tak, jak je to zapsáno v knize zákona. Nebylo slova, ze všech, jež přikázal Mojžíš, které by Jozue nevyhlásil před celým shromážděním Izraele, i ženám, malým dětem a příchozím poutníkům uprostřed nich. (Joz 8,34-35; ČSP)

Tu řekl Hospodin Jozuovi: Neboj se ani se neděs. Vezmi s sebou všechen bojeschopný lid a povstaň, vytáhni proti Aji. Pohleď, vydal jsem do tvé ruky krále Aje, jeho lid, jeho město a jeho zemi. (Joz 8,1; ČSP)

Jozue Akánovi řekl: Můj synu, přiznej přece slávu Hospodinu, Bohu Izraele, vzdej mu chválu a oznam mi konečně, co jsi spáchal. (Joz 7,19; ČSP)