Řekl jsem si: Ať promluví léta, ti, kteří mají let mnoho, ať s moudrostí seznamují. Avšak je to duch člověku daný , dech Všemocného, jenž lidi činí rozumnými. Nejsou vždycky moudří ti, kdo mají mnoho let , starci nemusejí vždy rozumět právu. (Jb 32,7-9)

Křičím k tobě o pomoc, a neodpovídáš mi. Když jsem se dříve postavil k modlitbě, měl jsi pro mě pochopení. (Jb 30,20)

Ať je to ode mne vzdáleno, abych vás prohlásil za spravedlivé. Dokud nevydechnu naposled, neodložím svou bezúhonnost. Držím se své spravedlnosti a neopustím ji. Mé srdce mě nebude hanobit za mé dny. (Jb 27,5-6)

On pak zůstává stejný, a kdo ho od toho odvrátí? Po čem jeho duše zatoužila, to vykonal. Vždyť vykoná, co mi určil; při něm se najde mnoho tomu podobného. Proto jsem z něj vyděšený, pozoruji se a třesu se před ním. (Jb 23,13-15; ČSP)

Proč zůstávají ničemové naživu? Dožili se stáří a majetek také rozmnožili. S nimi jejich potomstvo, je u nich zajištěné, své potomky mají před očima. Jejich domy mají pokoj, jsou beze strachu, Boží hůl nad nimi není. (Jb 21,7-9)

Ale já vím, že můj vykupitel žije a nakonec se postaví nad prachem. A poté, co tihle sedřeli mou kůži, bez svého těla uvidím Boha. Toho já uvidím při sobě; mé oči jej budou vidět a ne cizí. Ledviny v mém klíně po tom prahnou. (Jb 19,25-27)