Král Rechabeám se radil se starci, kteří byli v službách jeho otce Šalomouna, dokud ještě žil. Ptal se: „Jak vy radíte? Co mám tomuto lidu odpovědět?“ Promluvili k němu takto: „Jestliže budeš k tomuto lidu dobrý a přívětivý, jestliže jim dáš laskavou odpověď, budou po všechny dny tvými služebníky.“ (2Pa 10,6-7)
Král Rechabeám vládl zemi, kterou dostal do své správy. Znamenalo to přijímat důležitá rozhodnutí, která ovlivňovala náladu společnosti jak v jeho vlastním národě, tak vztahy se sousedy. Během svého kralování jistě dělal rozhodnutí docela snadná, u kterých nemusel příliš složitě přemýšlet. Také ale určitě čelil situacím, kdy rozhodování bylo velmi obtížné a dopředu bylo jasné, že zásadním způsobem ovlivní atmosféru ve společnosti i pevnost jeho vlády.
Obdobně také my jsme dostali do správy svůj vlastní život, ve kterém činíme jednoduchá i zásadní rozhodnutí, která mají menší či větší vliv na kvalitu našeho žití. Při mnoha rozhodnutích jednoduše používáme rozum. Náš rozum sytíme Božím slovem, a tak do něj vkládáme Boží principy a moudrost. Tato rozhodnutí pak bývají snadnější a jejich důsledky bývají požehnáním. Někdy se však dostaneme do situace, kde o správnost našeho rozhodnutí vedeme těžký vnitřní boj a přes všechno úsilí, modlitby a hledání Boží odpovědi si vůbec nejsme jisti, jaké řešení přijmout.
Král Rechabeám v takové situaci udělal velmi moudrou věc – požádal o radu starší, kteří byli ve službách člověka nejmoudřejšího z nejmoudřejších, jeho otce Šalomouna. Takové požádání o radu je vyjádřením pokory. Jestliže jsou rádcové moudří Boží lidé, bývá tato rada požehnáním. Právě skrze bratry nebo sestry nám Bůh může dát odpověď na naše otázky.
Dokážeš pokorně přijmout fakt, že někdy prostě nevíš a že se potřebuješ poradit s bratrem nebo sestrou? Že právě takové jednání je Boží vůlí pro tebe? Sám Šalomoun napsal: „Boj veď s rozvahou, ve množství rádců je vítězství.“ (Př 24,6)
Láďa Alexandruk (Suchdol nad Odrou)
