Když jsem slyšel jejich křik a tato slova, vzplanul jsem hněvem. Rozhodl jsem se, že proti šlechticům a představenstvu povedu při. Vytkl jsem jim: „Půjčujete svým bratřím na lichvářský úrok,“ a svolal jsem proti nim velké shromáždění. (Neh 5,6-7)
V předchozí kapitole knihy Nehemjáše je popsáno, jak lidé stavějící zeď čelili vnější hrozbě ze strany nepřátel, kteří jim chtěli zabránit v jejím dokončení. Všichni se obětovali, aby úkol dokončili, i když to trvalo déle; lze si představit, že snížení počtu pracovníků na polovinu ovlivnilo tempo projektu. Polovina dělníků se vyzbrojila, aby chránila druhou polovinu, která pokračovala v práci. V této kapitole si máme připomenout, že největší hrozbou pro dokončení našeho společného úkolu od Boha není vždy vnější nepřítel.
Na začátku je série stížností, že hlad a perské daně vyvíjejí na ty, kdo pracují na hradbách, velký finanční tlak. V důsledku toho museli mnozí zastavit svá pole a domy a někteří dokonce prodali své děti do otroctví, aby měli co jíst. Vzhledem k této zoufalé situaci bohatší Židé půjčovali peníze svým chudším sousedům. Bohužel je také zneužívali tím, že k půjčce připočítávali úroky.
V Zákoně Bůh zakázal svému lidu vykořisťovat své bližní. Řekl: „Jestliže půjčíš stříbro někomu z mého lidu, zchudlému, který je s tebou, nebudeš se k němu chovat jako lichvář, neuložíš mu úrok. Jestliže se rozhodneš vzít do zástavy plášť svého bližního, do západu slunce mu jej vrátíš, neboť jeho plášť, kterým si chrání tělo, je jeho jedinou přikrývkou. V čem by spal? Stane se, že bude ke mně úpět a já ho vyslyším, poněvadž jsem milostivý.“ (Ex 22,24-26) Nehemjáš pokáral bohaté a mocné a připomněl jim, že jako členové Božího smluvního společenství jsou povinni milovat své bližní. Z textu je zřejmé, že Nehemjáš byl také bohatý, a denně krmil 150 lidí a přijímal cizince, aby jedli u jeho stolu (Neh 5,17-18).
Jako církev bychom neměli být slepí a hluší k potřebám našich bratří a sester v Kristu. Naše jednání musí odrážet zájem a soucit, který má Bůh s druhými. Pokud jsme si vědomi nějaké potřeby, měli bychom ji řešit. Jsme-li svědky vykořisťování, musíme se mu odvážně postavit. Když můžeme sloužit druhým, následujme příkladu Nehemjáše, který přijímal lidi ve svém domě, krmil je a vzdal se práva požadovat jídlo, které mu podle zákona právem náleželo. Buďme jednotní ve svém soucitu, protože sloužíme soucitnému Bohu!
Rowena a Granville Casiño (IBCP – Mezinárodní sbor Praha 3)
