Toliko posilň se a udatně sobě počínej, abys ostříhal [a] činil všecko podlé zákona, kterýž přikázal tobě Mojžíš, služebník můj; neuchyluj se od něho na pravo ani na levo, abys byl opatrný ve všem, k čemuž se obrátíš. (Joz 1,7)
Přečtený oddíl Božího Slova nás v historii Izraele vede do ovzduší, které dýchá novými nadějemi a očekáváním nových věcí. Skončila doba čtyřicetiletého bloudění - smutné kapitoly, která pojednávala o tom, jak Izraelité zarmucovali Pána Boha. Je zde nová generace těch, kterým při odchodu z Egypta bylo méně než 20 let. Mají naplnit Boží příslib o vejití
do zaslíbené země. Mají realizovat to, před čím jejich rodiče ve své nevěře couvli. Tato situace vyžaduje novou osobnost, a tou je Jozue. Na jeho straně jsou Boží přísliby, několikrát zdůrazněné Boží svrchovanou pomocí a Boží přítomností. Zůstává skutečností, že se situace v zaslíbené zemi nezměnila. Jsou tam stejná města s vysokými hradbami a tělesně zdatní nepřátelé. Kolik by tu mohlo být pohledů, které by Jozua rozptylovaly. Proto zaznívá příkaz, aby se od Božího zákona neuchýlil ani napravo, ani nalevo, poněvadž potom může počítat s plnou Boží přítomností.
Novozákonní lidé jsou často (obrazně řečeno) v situaci, kdy vyšli z Egypta, ale buď ještě bloudí po poušti a zarmucují Pána Boha nebo stojí před vstupem do zaslíbené země. Platí jim stejné přísliby z Božího Slova, ale také i požadavek nekompromisního setrvávání na Božím
Slově.
Kristoslav Smilek (SŽ 1978)
