Obřezán jsa osmého dne, jsa z rodu Izraelského, pokolení Beniaminova, Žid z Židů, podlé zákona farizeus. (Fp 3,5)
Patřil k národu, který měl nejslavnější dějiny. Byl vyvolen Bohem. Bohem byl vyveden z egyptského zajetí. Měl slavné předky Abrahama, Izáka, Jákoba a Mojžíše. Jistě bylo ctí i pro apoštola Pavla, patřit k tomuto lidu, tím více, že se mohl vyučit na těch nejvyšších dostupných školách v Izraeli. Co znamenala malá hrstka křesťanů proti převaze tisíciletí kultury vyvoleného národa? Proto se všemožně chránila tradice proti všemu novému. Pán Ježíš byl ukřižován, učedníci rozehnáni. Ale nové hnutí postupuje. Bázeň ustupuje, učedníci se opět vzchopí a Jeruzalémem letí zpráva: Ježíš žije! Jeho vyznavači se nebojí smrti. Štěpán umírá kamenováním a budoucí apoštol Pavel je při tom. Později jde do Damašku, pochytat a zajmout vyznavače Pána Ježíše a přivést je do Jeruzaléma k soudnímu tribunálu. Že se na této cestě setká s tím, komu se protiví, s Pánem Ježíšem, s tím jistě nepočítal. Nebyl však, jak sám později vyznává, nevěřící tomuto nebeskému vidění. I když vyučen na vysoké úrovni, přece musí žádat o radu prosté věřící, aby mu poradili na cestě za Pánem Ježíšem. Činí pokání, dává se pokřtít, zříká se všech hodností a připojuje se na stranu pronásledovaných a radostně vyznává: „Ale to, což mi bylo jako zisk, položil jsem pro Krista za škodu“.
František Hruza (SŽ 1984)
