Ať nikdo není nevěrný a bezbožný jako Ezau, který prodal prvorozenství za jediný pokrm. (Žd 12,16; ČEP)
Příběh o mravním a duchovním pádu syna Izáka a Rebeky nám připomíná pád Adama a Evy a zlořečení, které přišlo skrze ně na všecko lidské pokolení. Kdo se domnívá, že stojí, hleď, aby nepadl, čteme apoštolské varování (1K 10,12). Stačí nepatrný prodlev v bdělosti, únava či zaspání a může to mít tragické následky. Četl jsem o řidiči auta, který na okamžik zaspal za volantem a měl z toho smrt. Prý to byl jenom mikro spánek. Stačil však zlikvidovat život jednoho člověka.
Bratr Ezaua stojí o požehnání, které patřilo staršímu synu Izákovu. Bojuje o ně s pomocí své matky. Nepoctivými prostředky, ale bojuje. A Jákobův bratr Ezau požehnáním pohrdne! Dá přednost něčemu jinému. Vrátí se z lovu, má hlad a na nic jiného nemyslí než na to, jak by se najedl. Za hrst čočky prodává Ezau své prvorozenství a s ním požehnání starého otce Izáka. Je to vůbec možné, aby někdo takto jednal? Sám proti sobě? Ezau patří k lidem, kteří nemyslí na to, co bude zítra. Nemyslí na budoucnost. Myslí jen na přítomnou chvíli. Carpe diem - trhej okamžik - říkali staří Římané. A jak dopadli?
Hořký pláč, který následoval bolestnému procitnutí, nepomohl. Můžete Ezaua litovat, kdo by nelitoval, ale lépe je vzít si ponaučení a držet se cesty, která vede k požehnání. Tou je sám náš Spasitel a Pán Ježíš Kristus.
Pavel Titěra (SŽ 1982)
