A ničeho zlořečeného již více nebude, ale trůn Boží a Beránkův bude v něm, a služebníci jeho sloužiti jemu budou. (Zj 22,3)
Tak to slyšel a viděl Jan. Tak mu to ukazoval anděl u vidění. Lidskému rozumu je to nepochopitelné, ale co není možné u Boha? V našem lidském světě a v životě je tolik bídy a hříchu, že si stav neposkvrněnosti prostě neumíme představit. Ale v městě Božím je tomu tak, jak nám Kniha knih svědčí. Nic neposkvrněného tam nebude, protože bude vládnout Bůh a Beránek a Jeho služebníci Mu budou sloužiti. V rukou vyvýšeného Beránka bude královské žezlo. A kde vládne Beránek, tam není hříchu; všechno duchovní bloudění, mravní bída, utrpení těla mizí.
I my křesťané máme toto vidění nebeské neporušitelnosti, neposkvrněnosti a blaženosti věčného života. Upíráme své naděje k Beránkovi-Králi a Pánu. Avšak zatím co se kocháme touto nadějí slávy Boží na věčnosti, patří se, abychom se na tu slávu připravovali, dokud jsme živi. V textu je řeč o Jeho služebnících, kteří Mu budou sloužiti. Než budeme vyvoleni k této nebeské službě, neměli bychom se zaučovat sloužit již na této zemi? Často si připomínám slova na náhrobním kameni br. kaz. Králíčka: Slouže lidem, sloužil Bohu. Jděme tedy na Jeho vinici a pracujme.
Dr. Jindřich Procházka (SŽ 1948)
