Hospodin je pomalý k hněvu, avšak velký v moci; Hospodin jistě nenechá viníka bez trestu. Jeho cesta je ve vichřici a bouři, oblaka jsou prachem jeho nohou. (Na 1,3)
Knihu Nahum je zajímavé číst společně s knihou Jonáše. Obě prorocké knihy se týkají Ninive, majestátní metropole asyrské říše, tehdejší supervelmoci a úhlavního nepřítele židovského národa. Oba proroci varují, že nevyhnutelným důsledkem hříchu a bezbožnosti je trest a zkáza, Jonáš zároveň přináší velikou Boží milost pro ty, kdo se odvrátí od hříchu a navrátí se k Bohu.
Někdy máme tendenci zdůrazňovat jen některé aspekty Božího charakteru a jiné přehlížet, a to může vést k pokřivenému chápání Boha. Pokud se příliš zaměříme na Boží hněv, začneme Boha vidět jako „přísného dozorce“, ze kterého máme strach a před kterým je nejlepší se ukrýt. Opačným – a troufnu si říct, že v dnešní době častějším – problémem je, že se příliš zaměříme na Boží milost, zcela na úkor jeho spravedlnosti. To může vést k vidění Boha jako „bezmocného rodiče“, který nám sice nějaká pravidla dal, ale v podstatě je příliš benevolentní na to, aby vyžadoval jejich dodržování.
V Bibli, ať už ve Starém či Novém zákoně, vidíme rovnováhu mezi spravedlností a milostí. Někdy je Bůh ukázán jako svrchovaný vládce, který trestá a svrhává vládce i celé národy, jindy jako milující otec, který touží po vztahu se svými dětmi a není nic, co by nedokázal odpustit.
Smíření s Bohem přichází prostřednictvím víry a živého vztahu s Bohem, který v Ježíši zaplatil za naše hříchy. Zároveň však bychom měli zkoumat, zda je náš vztah k Bohu v pořádku a zda naše životy nejsou v konfliktu s Božím vedením. Žijme svůj život v jistotě a důvěře v Boží milost, zároveň však v úctě k jeho spravedlnosti.
Jan Daněk (Šumperk)
