Kdo ostříhá zákona, jest syn rozumný. (Př 28,7a)
Když se před námi otevřel nový den, přinesl nám také vzpomínku na Mistra Jana Husa. Události jeho života i statečné smrti jsou od nás vzdálené více než pět set roků, a přece jsou pro nás více než jen vzpomínkou. Právě Mistr J. Hus se snažil o bezúhonný, pravdivý život. Jeho vzorem, právě tak jako naším, je náš Pán. Věřící Boží dítě usiluje především o to, aby se líbilo Bohu. A v této upřímné touze a snaze se také zračí úsilí o čistý a posvěcený život. Vše, co konáme, jak žijeme, jednáme, by mělo být přirozené. Žádné křečovité úsilí něčeho dosáhnout, aby to bylo vidět. Když to není uvnitř v srdci a v mysli, zevní projev nestačí. Víme dobře, že to účinné svědectví nemůže zůstat jenom v slovech, ale musí být podloženo pravou, plnou hodnotou života. Pán Ježíš v kázání na hoře připomíná, že naše světlo má tak svítit před lidmi, aby viděli naše dobré činy (Mt 5,16). To jistě není samoúčelné: sláva a chvála za to patří Bohu. A tak může přijít pochybnost v otázce, k čemu všechno to úsilí? Stojí to za to, vyplatí se to? Tomu, kdo pochybuje již předem, patrně nikoli. Raději z opatrnosti ani nezačne. Jde přece o víc než o pochybné kalkulace. Každý, kdo se rozhodl a v síle Boží vykročil, béře radost a požehnání v pokoji srdce již zde. Dědictví je nám uložené a přichystané v nebesích. Tam je jisté a bezpečné. Tam je také v plnosti vezmeš.
Jiří Šperl (SŽ 1986)
