Potom řekl Tomášovi: „Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!“ Tomáš mu odpověděl: „Můj Pán a můj Bůh.“ Ježíš mu řekl: „Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“ (J 20,27-29)
K Velikonocům patří také pochybnosti. Z Bible víme, že někteří učedníci pochybovali až do doby, než Pán Ježíš odešel k Otci. Bible je pravdivá a realistická. Ukazuje, jací opravdu jsme. Nesnaží se nic přikrášlit. Nedělá z učedníků – apoštolů – dokonalé lidi, kteří se vždy chovali tak, jak měli. Ano, i církev pochybovala. I v církvi jsou lidé, kteří pochybují. Důležité je v tom nezůstávat a hledat odpovědi u Krista.
Pochybnosti, jak vidíme z tohoto textu, nemohou odstranit z našeho života ani naši přátelé, ani to, co od druhých slyšíme. Často myslíme, jednáme nebo máme skrytý postoj podobný Tomášovi. Jméno Tomáš znamená „Dvojče“. Nevíme, čí dvojče byl, ale jsou období, kdy se zdá, jako by každý z nás byl jeho dvojčetem a to tehdy, když nás zaplaví pochybnosti a nevěra.
Ale protože Kristus vstal z mrtvých, nemusíme zůstat v pochybnostech. „Nepochybuj a věř!“ Toto slyšel Tomáš a potřebujeme to slyšet i my. Jinými slovy to znamená: nedejme se vést jenom svými smysly a city (tím, co vidíme a čeho se dotýkáme). Víra přesahuje náš rozum a naše smysly. Víra je pevná jistota v Boha, ne v naše oči.
„Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili.“ Požehnaní jsou ti, kteří uvěří evangeliu, dobré zprávě o ukřižovaném a vzkříšeném Božím Synu. Požehnaní jsou ti, kdo uvěří Božímu slovu – ty a já. Petr napsal: „Ač jste ho neviděli, milujete ho; ač ho ani nyní nevidíte, přec v něho věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí, a tak docházíte cíle víry, spasení duší.“ (1Pt 1,8-9)
Díky Kristu můžeme své pochybnosti překonat vírou v něj a říct spolu s Tomášem: Můj Pán a můj Bůh.
Nick Lica (Karlovy Vary)
