K chvále slávy milosti své, kterouž vzácné nás učinil v tom nejmilejším. V němž máme vykoupení skrze krev jeho, totiž odpuštění hříchů, podlé bohatství milosti jeho. (Ef 1,6-7)
Stánek úmluvy, později chrám jeruzalémský a jeho zařízení - to všechno mělo svědecké poslání. Všecko tam bylo hmotným podobenstvím a ukazovalo na duchovní skutečnosti. Izrael měl míti stále před očima Boží smlouvu. Měl vědět, že Hospodin ho vyvolil, aby v něm položil své jméno, aby se odtud do celého světa šířila známost o živém, jediném a skutečném Bohu, Stvořiteli a Pánu.
Základem svatostánku byla truhla smlouvy. Sama prý ze dřeva nevzácného, ale obložená zlatem čistým. Není to svědectví o tom, který byl člověkem i Bohem od věčnosti? Do truhly byly uloženy desky Zákona a prut Áronův. Vzácné památky živé platnosti - Zákon a kněžská služba Pána Ježíše. Truhla pak byla přikryta slitovnicí. Není Boží slitování a všechno milosrdenství nad všechen soud a spravedlnost?
Bůh od prvopočátku hledal spojení s člověkem (Ex 25,8). V milovaném Synu dal své slitování. Skrze jeho krev máme vykoupení - odpuštění hříchů, synovská práva. Jeho oběť překrývá naši minulost. Jsme obživeni a vzkříšeni s Kristem. Máme jím určené výhradní postavení v nebeských výšinách, aby pak Bůh ukázal ve věku budoucím své nepřevýšené bohatství milosti. A právě, v této milosti nás učinil vzácné. Chceš ještě mlčet a nevzdat chválu této jeho veliké milosti?
Vladimír Vacek (SŽ 1975)
