Vstoupil tedy Abram z Egypta on i žena jeho i všecko, což měl, a Lot s ním, ku poledni. Byl pak Abram bohatý velmi na dobytek, na stříbro i na zlato. (Ge 13,1-2)
My žádné bohatství pravděpodobně nemáme. Stojíme tedy stranou Boží přízně? A co to množství biblických důkazů, kterými Hospodin ústy proroků chránil chudé izraelity před tvrdostí bohatých? To jsou otázky, které se objeví po přečtení denního hesla. Je nutné říci, že Pán Bůh neučinil programem života ani chudobu ani bohatství. Abraham získal titul přítele Božího (Iz 41,8) a veliké bohatství jediným krokem víry. Když mu Hospodin řekl: „Vyjdi ze země své a z příbuznosti své” (Ge 12,1-2), jeho tělesné smýšlení ho upozorňovalo na nebezpečí bezvodé krajiny, kde během několika dní uhynou všechna stáda, a nakonec zemřou i lidé. Ale viděl rozmáhající se odcizování, spojené s modloslužbou a chtěl zůstat věrný Hospodinu. Proto když zazněla výzva, spojená se zaslíbením, učinil krok víry. Je to příklad duchovního smýšlení. Netrvalo dlouho a i jeho smysly musely dotvrzovat pravdivost Božích příslibů. A jestli okolní svět měřil přízeň božstva bohatstvím, pak Pán Bůh předvedl výrazným způsobem, že Abrahama až k hvězdám vynesl poslušný krok víry. Království Boží není pro ty, kterým se toto království jeví jako ztráta. Boží požehnání postihuje všechny roviny života. Platí, že „cožkoliv požehnaný činiti bude, šťastně se jemu povede.” (Ž 1,3)
Kristoslav Smilek (SŽ 1984)
