Jestliže se však odvrátíte a opustíte má nařízení a má přikázání, která jsem vám vydal, a půjdete sloužit jiným bohům a klanět se jim, vytrhnu vás ze své země, kterou jsem vám dal, a zavrhnu od své tváře tento dům, který jsem oddělil jako svatý pro své jméno, a vydám jej za pořekadlo a předmět výsměchu mezi všemi národy. (2Pa 7,19-20)
Pokud bude Šalomoun poslušný Bohu, pak Bůh upevní jeho trůn a budou na něj moci usednout i Šalomounovi potomci. Pokud ale Šalomoun a jeho lid opustí Hospodina kvůli jiným božstvům, bude odveden do zajetí a Bůh chrám zavrhne. Stane se pro ostatní národy svědectvím, že Izrael opustil Hospodina.
Je to vážné varování, že ani Boží chrám není zárukou ochrany v případě, že lid bude nevěrný. Bůh je žárlivě milující a v Desateru jasně říká, že se jeho lid nemá klanět ani sloužit jiným bohům. Kolikrát Izraelci v minulosti selhali a sešli z cesty za Hospodinem, a nezůstalo to bez odezvy (příkladem budiž třeba čtyřicetileté putování pouští).
I pro nás křesťany je toto slovo výstrahou před náboženským životem nebo službou „modlám“. Prakticky to znamená dát přednost čemukoliv jinému místo služby Bohu a živého vztahu s Ježíšem. Modlou se může stát kariéra, majetek, sláva – zkrátka cokoli, co nás odvádí od Boha. Potom nám nepomůže návštěva chrámu ani „chození“ na bohoslužby v neděli.
Znovu si připomínám, že přijetí a uvěření v Ježíše Krista je pouhý začátek cesty víry. Na té cestě nás může potkat – a potkává – mnoho karambolů, pádů a „putování pouští“. Bůh nám dal svobodnou vůli a je na nás, jak se rozhodujeme. Když se rozhodneme opustit Boží cesty, nemůžeme očekávat požehnání. Bůh nás ale i tak nepřestává milovat a z vlastní zkušenosti vím, že „putování pouští“ je pro nás výchovným obdobím. Dostáváme šanci poznat náš omyl a vrátit se na cestu poslušnosti Bohu, na cestu vedoucí do Božího království.
Jiří Jíra (Brniště)
