Budu ti vzdávat chválu mezi lidmi, Hospodine, budu tě opěvovat mezi národy, protože tvé milosrdenství je velké, sahá až nad nebesa a až do oblak tvá věrnost. Vyvyš se nad nebesa, Bože! Tvá sláva je po vší zemi. (Ž 108, 4-6)
Dnešní zamyšlení začnu otázkou: co je to milosrdenství? Milosrdenství je činný soucit s člověkem v nouzi, který nemá nárok na příznivé zacházení a stejně se mu ho dostává. Je třeba rozlišit milosrdenství lidské a milosrdenství Boží. Člověk někdy také umí být milosrdný, ale lidské milosrdenství je častokrát omezené na rodinu a kamarády. A pokud my máme dost, tak občas i na lidi, které neznáme – ale to už na tom musejí být opravdu bídně.
S Božím milosrdenstvím je to jinak, Bůh je milosrdný ke všem, kteří o to upřímně požádají a jeho milosrdenství je velké, sahá až nad nebesa. Jeden bratr říká, že „Bůh vidí za tři rohy.“ A je to pravda, možná to můžete potvrdit i vy sami z vaší vlastní zkušenosti. Někdy se nám zdá, že to, co se nám děje, nelze označit kladně. Až později a s odstupem přijdeme na to, že Bůh naší situaci vyřešil nejlépe, jak to šlo.
Měli by být křesťané milosrdní? Určitě ano! Pokud rosteme do podoby Ježíše Krista, tak nutně musíme být i více milosrdní, protože Ježíš je milosrdný. „Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.“ (Mt 5, 7)
Ondřej Tolman (Litoměřice)
