Když byl Jozue u Jericha, rozhlédl se a hle, naproti němu stojí muž a má v ruce tasený meč. Jozue šel k němu a zeptal se ho: „Patříš k nám nebo k našim protivníkům?“ Odvětil: „Nikoli. Jsem velitel Hospodinova zástupu, právě jsem přišel.“ (Joz 5,13-14a)
Jozue dostal od Hospodina příkaz, aby si vyrobil kamenné nože a jimi obřezal syny Izraele. Byli to už synové těch, kteří vyšli z Egypta. Další generace. Během putování do země zaslíbené se chlapci neobřezávali, teď Jozue splnil Boží příkaz. Čekali, až se všichni zotaví.
Jozue se v dnešním textu nachází poblíž Jericha. Nevíme, o čem přemýšlel. Byl vůdce lidu, a tak je pravděpodobné, že se díval na obrovské hradby Jericha z pohledu dobyvatele. To bylo opět něco, co si z lidského pohledu nedokázal představit. Možná cítil úzkost, odpovědnost za lid, a také bezradnost. Když se rozhlédl, uviděl muže s taseným mečem. Jozuovi to nedalo a šel k němu a zeptal se ho: „Patříš k nám nebo k našim protivníkům?“ Odpověď byla překvapivá: „Nikoli. Jsem velitel Hospodinova zástupu, právě jsem přišel.“ Jozue v bázni padl tváří k zemi, klaněl se a zeptal se ho: „Jaký rozkaz má můj Pán pro svého služebníka?“ Je to projev Jozuovy podřízenosti Bohu. Jen co splnil jeden úkol, je připravený slyšet další.
Jaké jsou naše reakce, když stojíme před „hradbami Jericha“? Jsou situace, těžkosti, výzvy, které nás hodně převyšují. Jsme si vědomí toho, že na to sami nemáme. My, kteří jsme odevzdali své životy do Božích rukou, nemusíme těmto věcem čelit sami. Nejsme osamocení, i když se tak můžeme cítit. Rozhlédněme se, pozvedněme své oči k Bohu.
Žalmista David říká: „Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přichází od Hospodina, On učinil nebesa i zemi.“ (Ž 121,1-2) Ano, On posílá pomoc vždycky včas. Věřme mu!
Pavlína Pospíšilová (Aš, Odbor sester)
