Tvá přikázání jsou pro mne potěšením, já jsem si je zamiloval. (Ž 119,47)
Člověk může být ve svém životě obtížen nejrůznějšími břemeny. Břemeno znamená zátěž, kterou musíme nést a která nás často tlačí k zemi. Břemenem mohou být nejrůznější odpovědnosti a povinnosti, které nás každý den zatěžují a není z nich úniku (péče o nemocného, starost o rodinu, placení účtů). Mohou to být životní problémy, které na nás dopadají (jako například nemoci, ztráta zaměstnání, zatékání do domu apod.). Břemenem mohou být náročné vztahy, nebo třeba dluhy. Mnoho lidí se trápí pod břemenem svých hříchů, výčitek, své samoty a opuštěnosti. Ať už je to cokoli, každý z nás touží se svých břemen zbavit, složit je ze svých zad, znovu se narovnat a svobodně se nadechnout.
Je smutné, pokud Boží přikázání chápeme jako další břemeno náboženských povinností, které na nás chce Bůh naložit. Opak je pravdou. Pán Ježíš nás od těžkých břemen osvobozuje: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ (Mt 11,28) Jeho jho netlačí a břemeno netíží.
Těm, kdo milují Boha, jsou Boží přikázání potěšením (ČEP), dokonce rozkoší (B21). Kéž se v nich umíme „kochat“ (Pavlík) a nacházet v nich každodenní radost. Kéž milujeme Boží slovo, slovo milujícího Boha.
Pane Ježíši, dej mi v tomto roce více lásky ke tvému Slovu, ať ho otevírám s upřímnou touhou a potěšením. Amen.
Pavel Coufal (předseda Výkonného výboru BJB)
