Tento příkaz, který ti dnes udílím, není pro tebe ani nepochopitelný, ani vzdálený. Vždyť to slovo je ti velmi blízko, ve tvých ústech a ve tvém srdci, abys je dodržoval. (Dt 30, 11 a 14)
Bůh to tak geniálně zařídil, abychom skutečně věděli, co máme dělat ve svém životě. Nejen že nám napsal svůj zákon v našem svědomí, ale také dal svému lidu Boží zákon. Izrael měl poslání toto Boží slovo oznamovat mezi národy. Protože to nekonal, tak je Bůh potrestal a zároveň povolal lid z pohanů, aby jej poznávali a uctívali.
Takže všichni lidé vědí, jak žít a co dělat. Jenže nám se nechce. Všichni máme výmluvy, proč neděláme to, co víme, že bychom měli konat. Je to pohodlné a vyhovuje to naší lidské přirozenosti. Už v těchto verších Bůh hovoří co s lidmi bude muset udělat. Je to obřízka srdce a jen tak budeme schopni milovat Boha.
Jsme ze své podstaty sebestřední a sobečtí. Jinak žít ani neumíme. Jako ovocné stromy bez sadaře se sami zničí, zplaní a hustá koruna je přivede k zániku, protože povětrnostní podmínky korunu rozlomí. Do prasklin přijde voda a škůdci a dokonají dílo zkázy. U lidí je to to samé a nikdo nemá výmluvu, že nevěděl. Každý má své svědomí a mají v každém domě Bibli. Že nečtou není problémem Bible.
Daniel Hýsek (Broumov)
