Nepřipomínej nám staré nepravosti, pospěš nám vstříc se svým slitováním, jsme naprosto vyčerpáni. (Ž 79, 8)
Autor tohoto žalmu ve verších 1–4 popisuje situaci, která v historii Izraele nastala mnohokrát. Zároveň nezapomíná ani na příčinu vzniklé situace – hříchy, jak minulé, tak současné v 8. a 9. verši. Je si vědom i toho, že nikdo jiný nedokáže Izrael jako národ, ale i jeho jednotlivce z jejich hříchů vysvobodit, jen Hospodin. Proto v tomto žalmu cítíme enormní citové vypětí. V takto naléhavé situaci je vyjádřené otázkou: „Jak dlouho ještě Hospodine? Copak tvému hněvu nebude konce?“
Ale žalmista tímto nekončí. Odvolává se na Boží soucit a milosrdenství a také na Boží slávu. Děje se tak v 8. a 9. verši, které považuji za stěžejní. Je to jádro této písně: Nepřipomínej nám staré nepravosti, pospěš nám vstříc se svým slitováním, jsme naprosto vyčerpáni. Bože, naše spáso, pomoz nám pro slávu svého jména, vysvoboď nás, zprosti nás hříchů pro své jméno! Z dnešního textu jasně vidíme, že když k Bohu přistupujeme se zkroušeným a upřímným srdcem, pak k Němu smíme volat v těchto třech principiálních bodech:
Odvolávat se na Jeho milosrdenství a soucit.
Odvolávat se na Jeho slávu.
A prosit za zproštění hříchů pro Jeho jméno.
Je to přesně to, k čemu jsme vybízeni také v Novém zákoně v epištole Židům: „Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.” (Žd 4, 16)
Pavel Mikušec (Zlín)
