Kdyby mi tvůj Zákon nebyl potěšením, dávno bych v svém pokoření zhynul. Na tvá ustanovení nezapomenu nikdy, protože mi jimi zachováváš život. (Ž 119,92-93)
Veškerý život pochází od Boha. Bůh, který je zdrojem a pramenem života, je také jeho skutečným tvůrcem. Stvořil svět svým mocným slovem, kterým také tento svět nese (Žd 1,3). Bůh k lidem mluvil mnohokrát a mnoha způsoby, až nakonec promluvil ve svém Synu (Žd 1,2), v tom živém Slově, v němž je život a světlo lidí (J 1,4). Jeho slova jsou Duch a jsou život (J 6,63).
Boží slovo (živé – Kristus, i psané – oživované Duchem svatým) nám dává život. Stálo na začátku našeho duchovního života, našeho nového narození. „Vždyť jste se znovu narodili nikoli z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a věčné slovo Boží.“ (1Pt 1,23).
Učedník Šimon Petr se ptal: „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života.“ (J 6,68) Je toto vyznáním i našeho srdce? Nasloucháme Božímu slovu, sytíme se jím, řídíme se jím? Boží slovo nás pozvedá, když padáme. Je zdrojem naší radosti a pokoje v neklidných dobách. Dává nám sílu hledět s nadějí dál, navzdory vší beznadějnosti a prázdnotě tohoto světa. Nezapomínejme na Boží slovo. Buďme jako ten moudrý muž, který slyšel Boží slovo a jednal podle něho, a tak postavil dům svého života na pevné skále (Mt 7,24).
Pane, dej, ať nehledám potěšení svého života ve věcech tohoto světa, ale ve tvém Slově. Nasyť i dnes mou duši, ať se mohu zase radovat v tobě. Amen.
Pavel Coufal (předseda Výkonného výboru BJB)
