Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku. (Ž 119,105)
Naše životní cesta není jako široká a rovná dálnice. Velmi často se klikatí jako pěšina v horách, někdy prochází tmavými roklemi a navíc ne vždy vidíme podél cesty jasné značky. Pravda, občas si sice připadáme jako na nádherné sluncem prozářené louce, plné vonících květin, ale dost často jdeme naopak mlhou, šerem nebo přímo temnotou. Potřebujeme světlo, které by nám svítilo a ukazovalo na cestu. A právě tímto spolehlivým světlem pro náš život je Boží slovo.
Starozákonní Jób ve svém trápení vzpomínal na dobu, kdy ho střežil Bůh, „kdy jeho kahan mi nad hlavou zářil a já jsem temnotou šel v jeho světle.“ (Jb 29,3) Jaké to je požehnání, když to platí i o nás!
Kniha Přísloví říká: „Vždyť příkaz je lampou, poučení světlem, pokárání a naučení cestou života.“ (Př 6,23 ČSP) Abychom se udrželi na cestě života, potřebujeme slyšet z Bible nejen povzbuzující slovo, ale často i napomenutí, když opouštíme správný (Boží) směr, a také poučení, jak na cestě života zůstávat. Chceme jít tam, kde je Bůh, to je náš cíl. „Sešli své světlo a svou pravdu, ty ať mě vedou a přivedou na tvou svatou horu, do tvých příbytků.“ (Ž 43,3 ČSP)
Ale pozor: Boží slovo nám nesvítí jako obrovský reflektor, který ozáří všechno okolo do velké dálky. Boží slovo je spíše naší příruční baterkou, lampou pro naše nohy, která svítí jen na další krok, který je před námi. Tak si nechejme posvítit i dnes. Potřebujeme to.
Pavel Coufal (předseda Výkonného výboru BJB)